Šepot lesa

Na svahu hory
tak i v úpatí.
Mohutné stromy
koruny košatí.

Tam vítr zpívá
listy ve větvích.
Slunce clonu proráží
do přítmí vnáší stín.

V trsech mechů
polštářků měkkých.
Kvete tam zvolna
maličký ten květ.

Tak vůní svou
drobounký kvítek.
Provonět dokázal
celičký les.

S vůní listí i jehličí
v oparu mlžném
kvítek svou vůni
stále šíří dál.

Tam pod svahem
schovaný v mechu.
Drobný potůček
cestu svou započal.

Dere se listím
teče pozvolna v před.
Svou vodou zalévá
drobounký ten květ.

Tak zvolna plyne
voda i čas.
To všechno nese
spoustu svých krás.