Jen stín čeká vzadu...

Jak sněží mě do snů
věta lže do cíle
hlas z rádia hlásí o počasí
jsou bez citu ty chvíle
jen ale prosí...
ať s citem nezestarnu.

Po čem jen prahnu
držím tě v náručí
polibky tiše ochotně mlčí
jen jiskry přeskočí
ve stopách kráčí
v samotách žasnou.

Dešťové kapky v chladu
hledají svá rozřešení
dálky sotva chápu
co v nich se mění
najdu lásku poslepu
jen stín ten čeká vzadu.

Když sněží mě do snů
a s citem nezestárnu
ve stopách kráčí
a drží hloupost v náručí
kdo žádá o radu
jen stín čeká vzadu...

Jen stín čeká...