oscilování...

...
» autor: enigman
někdy se tělo zahltí
odmítne úplně všechno
a prázdnota se dostaví
v některém se přelévají temné oceány
v jiném sirý luny svit
nasvěcuje bledé touhy
v dalším slunce pokojně
bez pouštní zloby září
a protepluje svět

když jsem se rozhlédl
měl jsem pocit
že ta krajina je člověk
jeho krví jsou prameny
a to obrovské tělo s kameny
odráží jiné na obloze

pokud se ocitnete v místech
ze kterých se nedochovala žádná slova
budete číst z vrstev a terénu
ta zřídla mohou být někdy krvavá
a prameny dávnověku kalné
ale kontakt s dlouhým časem zpomaluje
pročišťuje mysl
a odplavuje běžnou část přítomnosti
která osvícena historií
stává se méně důležitou
což trochu osvobozuje

v životě někdy dojde k momentu
že už se vám nechce poznávat další nová místa
ale vracet se na ta stará
stejně jako milovník vína
v určité chvíli nepotřebuje další
ale právě ta oblíbená
která si vychutnává

je to tím
že některé chutě nebo místa
jsou nevyčerpatelná
stejně jako písně
které si zpíváte celý život
a přesto neubývají

říká se poznej sám sebe
ale to neznamená
že se budete soustředit jen na sebe
a vše okolo je pro vás mrtvé
v okolí duše můžete najít dávné příběhy
strachy i touhy
ale i něco co v zaujetí sami sebou nevidíme
třeba jak se mění barva podvečerní oblohy
jak je tvárná země
jaký je rozdíl mezi lijákem a mrholením
co ukazují kresby kamenů a lety ptáků

často se setkávám s lidmi
kterým schází nějaký smysl života
chtějí jet někam na dovolenou
ale vlastně nevědí proč
chtějí jít třeba do kina
ale neví kvůli čemu
a tak je to skoro ve všem
snad jen s výjimkou nejprostší tělesnosti

v dobách směřujících do noci
se to obvykle stává
myslím ale že opak je lepší
třeba výskat radostí
když slyším zpívat jitřní hvězdy
být nadšený pavím perem
složeným z mnoha sluncí
mezi kterými září duhová pole
prostě krásné je zároveň dobré
a není tu náhodou

mezi mřížemi atraktivního vězení
prosvítá svět
i ten jsme my
jen jiným způsobem
proto může nějaký mistr nakreslit krajinu
vstoupit do ní a ztratit se
neprolézá svou bytostí
až do morku kostí
aby přišel na to
že už to dál nevede
on ze sebe vychází
a potkává věci nebo taje
co mohou být zase oživené
Tipů: 10
» 10.11.20
» komentářů: 2
» čteno: 354(5)
» posláno: 0


» 10.11.2020 - 10:17
2
Pokud nevidíme dopředu, nevidíme ani zpět. Je to jako mlha. Jen myšlenky na budoucnost přivolají vzpomínky.
Minulost je možno si vykládat pokaždé jinak, ale to na ní nic nezmění. Mění se jen pohled na věc a to pro minulost nic neznamená.
Můj pohled na věc.
Tobě ST
» 10.11.2020 - 19:05
Každý se díváme jiným pohledem, někdo vidí a cítí víc než jiný
Poslední sloka je úžasná... ono celé... oslovilo :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.