prouduší...

když se člověk dívá uniká mu vidění
když se nedívá taky nic nevidí…

napadlo ji
že může využít i něco jiného
nahmatala
malý rezavě červený symbol
jako zaschlá krev
starý hieroglyf
trojúhelník co vypadá jako vlna
kterou obíhá kruh
a pak cosi cvaklo

kdesi v dálce se ozval dunivý zvuk
a přibližoval se
v závanech vzduchu
jako ozvěna lámaného kamene

neupoutalo ji ani tak to co slyšela
jako spíš to co ucítila
bylo to něco živelného
uvědomila si
že tohle jí chybělo

dotkl se jí ústy
zhluboka vdechla jeho neznámo
a pak mezi nimi něco vzplálo
jakési energetické pouto
tiskli se k sobě
prsa na prsa
a energie se kolem nich vzdouvala
jako vlna
která celý prostor naplnila vzdechy

vědomí větru
co vycházelo z nich
pocit stvořený z vodního doteku
a ohnivého dechu
vnímavost
pohyb
vibrace
co mísí jejich životy
jejich silová pole
a ta síla se rozpíná
a proudí všemi směry

oba klečeli
koupali se v té vitální energii
a oba dobře věděli
že ten vítr jsou oni