Oáza

Uprostřed skal
tam mýtina skryta.
Malá je, vypadá
jak by dětská ruka.

Před světem skryta,
poledního slunce svit,
mýtinu bez stínu,
dokáže rozzářit.

Hraje pak barvami,
je jako z duhy.
Pak potoky prstů
jsou jako stuhy.

Barvami křišťálu
plné té živé vody.
Pozvolna tečou
v mýtiny střed.

Slunce je podzáří
jsou jako květ.
Nádhera zahřívá
tenhle ten svět.

K mýtině nevede
však žádná z cest.
Na vlnách mysli
nech se jen nést.

Duhové barvy
oči Tvé potěší.
Od světa strastí
najdeš tam klid.

Mýtina stvořena
přírodou, mocí.
Tak můžeš tam
s potřebou dlít.