Doteky

Doteky jemnými
kůži tu hladit.
Nebude snad
někomu vadit.

Zlehka se dotýkat
mlčet či mluvit.
Do očí modrých
cele se vpít.

Tak touha v duši
svůj život umí mít.
Tiše snad sedět
uvnitř však žít.

Touha ta promění
nitro, mozek i duši.
Pak prohlédneš sebe
co vlastně ti sluší.

Prozkoumáš nitro své
co od života chce.
To pochopeni je víc
než jen plané slovo.

Důvěra, motivace a ...
kamínky zvolna skládáš.
Pak smysl hlubší třeba
v náznacích drobných hledáš.

Hledáš ty touhy a přání
co hluboko jsou skryta.
Pak v mysli té
zvolna Tobě svítá.

Trápení najednou vidíš
a zjistíš co bys rád.
Chceš život prožít
ne opodál jen stát.

Pak najdeš ten sen
co dávno se ti zdál.
A přeješ si,
aby zdál se ti zas dál.

Že není to pírko
dobře však už víš.
I tak tu svou touhu
tam uvnitř pochopíš.

Ten pocit nadechnutí
celé to tělo nutí.
Dotknout se kůže
hladit sen ten.

Víš dobře nástrahy toho,
co může se všechno stát.
Však to, po čem toužíš
chceš přes to objímat.

Užívat život
radost i dát.
Snad je to hřích
no, tak ať.

Poznal jsem ano
dívku tu zvláštní.
Co pro ni bych
hezkého mnoho dal.

Nejspíš si myslí
on asi blázní.
Však v hlavě
dost toho porovnal.

Uvnitř tak nový
vítr se zase vzal.
Tak zvolna se mění
život zas nabral cval.

Jak stádo koní
na lukách širých.
Ne jako v stáji
zchromlý tiše stát.

Chtír začít z plna žít
a jí tu krásu dát.
Po horách chodit
z plna se smát.

Co myslím říct
a né slov se bát.
Pusu chtít Jí dát
i jemně jí přijímat.