Moje (ne)zkušenost se žárlením

K sepsání tohoto textu mě inspiroval seriál o Sanem a Canovi. Krom jiného v seriálu byla dle mého názoru hezky zahrána žárlivost. Užívala jsem si to jako pozorovatel.

Přestože v reálu, jsem se že žárlením setkala spíše ojediněle:
Žárlil na mně můj první kluk. Nerad chodil se mnou po městě. Já jsem se furt s někým zdravila, tu a tam zastavovala, přehodila pár slov a on si vždy stoupnul pár metrů dál, jakoby ke mně nepatřil.

Jo a pan Pedantní žárlil na mého prvního kluka, když viděl naše fotky z období totální zamilovanosti mezi námi. Popravdě i já se dodnes na ty fotky ráda dívám a sama sobě závidím tu pohodu a uvolněnost, která z těch fotek vyzařuje.

Pak jednou na mně žárlil černý K. Rozesmálo mě to, když jsem si to uvědomila, protože v tom kratičkém období po jednom hezkém společném zážitku neměl důvod. Překvapilo mě to, že člověk, který svým uhrančivým pohledem uměl rozhodit nejednoho vyučujícího na VŠ pouhým zavrtěním hlavy na znak nesouhlasu si tak nevěřil. Škoda.

Pak si vybavuji, že na mně žárlil Wurf, respektive na mé kolegy z práce, když jsme měli mít teambuilding. Podle mně taky neměl důvod. Ale je fakt, že z toho teambuildingu mám příšerné okno.

A když uvažuji, jestli jsem někdy žárlila já, vzpomenu si na Jula, když měl mladé kamarádky. Blbý skřítek v hlavě mi říkal, že když jsem se mohla do něj zamilovat já, mohly by i ony.

A pak když jsme s p. Starostlivým potkali Lakšmí. Mazlili jsme se ve třech a najednou jsem byla navíc. Jasně jsem si uvědomovala, že nežárlím na ní – i mě se líbila – ale na to, jak se k ní chová.
Odešla jsem z bytu, bydleli jsme tehdy ještě na Kamýku a šla kam mě nohy nesli. Vybavuji si nějaké pole, pak Kunratice a vodní nádrž a les.
Výsledkem bylo, že jsem si uvědomila, že se k ní chová jinak, protože něco jiné vyzařuje, než vyzařuji já. Stačilo by to něco u mne změnit … Lehké jak facka, že !? ;)

Žádné další žárlení se u mne pak pokud vím již nekonalo.

A dlouho jsem si neuměla představit nic, kvůli čemu bych žárlila na svého muže. Až nakonec jsem našla něco, proč bych možná – podotýkám možná – žárlila.

Můj muž je větší introvert než já a jsou místa kam mě nepouští. Asi by mě mrzelo, kdyby tam jinou dámu pustil.

Mrzelo, ale zároveň bych byla ráda.
Kdyby ho to udělalo o kousek šťastnějšího, moc bych mu to přála.

A na závěr pár odkazů – na mé oblíbené texy ohledně žárlení:

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=l-rlivost&cislocla
nku=2004050301
http://tantra.cz/svet/vernost.html