Do plachet duj

Do roušky
jen lehce
dýchni,

plachta se nadouvá,
a tvá loď
do snů…
~~~
Jak daleko jsou?
Vteřinu od osamění?
Den od zapomnění?
Světelný rok od porozumění?
~~~
…vyplouvá.

A ty tančíš
na stěžni
s ohněm svatého Eliáše,
vrávoráš
na šlapnici
v děsu při zření Jonáše,
svíjíš se
u galionu,
to ten hňup s fazolemi,
ohromen
leviatanem
obrostlým škeblemi…

Sny proplouváš,
a sebe sám se ptáš…
Vyrvat kormidlo ze závěsů,
moři ho dát?
Kompas utopit,
a jak blázen se smát?
lano kotevní s kotvou
přeseknout?
Či loď obrátit,
plachty větru nastavit,
a zpět se dát?

Zpět do vod
tak děsivě známých,
k utonutí všedních,
k ztroskotání nudných,
ke zvrhnutí zvrhlých,
k rozeschnutí trudných,
k uvíznutí mělkých,
kde skutečnost
tě dohoní,
se zazubí,
a zahubí…?

Dohoní a zahubí!
Než se tak ale stane…

Do plachet duj!