Ach, ty múzy

Ach, ty múzy,
měly mne rády
a obraz krásný, dech se tají,
mi múzy vůlí přisoudily,
však tak potměšilé jsou,
na obraze proč
pod obraz mne malovaly?

Ach, ty múzy,
dostávám rady
o barvách, odstínech mnohých,
i pár tahů štětcem barvy
nezištně mne s chutí učí,
proč učí mne
však i pár tahů z trávy?

Ach, ty múzy,
učí mne tak rády,
jak na papír – by stále vlhký byl,
jak do akvarelu barvy vpíjet,
jak i ženy vlhké mají být,
a jak pod obraz
nemám pít, sebe opíjet.

Ach, ty múzy,
namísto rady,
a na námětu pro obraz
by se se mnou podílely,
ach, tak marnivé jsou
múzy samy
mi prdel zmalovaly.