LSTIVÁ

Jako anděl vzduchem plula,
on stál v koutě rozpolcen.
S každým mužským srdcem hnula,
ale více s poklopcem.

Zavřel pusu, ustřel sliny,
narovnal si límeček,
pak si lokl medoviny
a šel na ní, blbeček...

Zašklebil se, mrkl okem,
hodil hlavou bez vlasů.
Ona lstivě provokuje
svojí hřívou do pasu.

Žádný div, že odolala
- rozumu má víc než hrst,
usmála se, zamrkala,
pak vztyčila třetí prst.

To mu trošku hnulo žlučí,
zloba, pára se z něj dere,
nasupeně na ní čučí,
div se vzteky neposere.

Na tu jeho hlavu jasnou
- teď nemyslím jeho pleš -
napsala bych větu krásnou:
Dvakrát měř a jednou řež.

To by ale nebyl chlap,
aby nebyl bez sebe,
když kvůli ní to jeho ego
už nesahalo do nebe.

Nesoudím ji za roztržku
a proč on oknem proletěl.
Prsa, zadek, krásnou držku
- jenom tyhle věci chtěl.

Přišla domů, převlékla se,
pominul ten hloupý shon.
Když tu najednou v jejím hlase
začal zníti mužský tón.

Jak si šaty sundavala
a hodila je přes ruku,
ňák si blbě s hlavou hnula
a stáhla si i paruku.

Jako Bětka Pomořanská
měla spoustu mužských ctností,
byla to jen lstivá transka
znechucená společností.