Egon

sedím celý dny a píšu
hovno, hovno,
Bondy,
šest rezavých klíčů,
o životě neví nic,
šestákový, nudný kýč
seberu se, zvednu znova
dochází mi už i slova,
popsal jsem jich tisíce,
a někdy možná víc,
na odvrácenou stranu měsíce
vystoupám
jako nic

tam čekají vesmírní lidé
v krajině kde tichost bdí
loď má přes palubu plive
vlnobití, modří ví

v podbalubí se smějí zmije
a kapitán už ztratil bič,
- i tu dřevěnou nohu kde schovaný měl rum -
kterým ty hady bije
je jasný, že teď musí pryč

tvé dny jsou nudný leporelo
jak Nazareťan vláčíš kříž
zkárovaný jako dělo,
prokopnutý, starý míč

jdu do schodů a klouby kříčí
prý už nejsem nejmladší
najít si mám reděj chýši,
kde schoulí se všechny myšy
a já kedluben hranatý
našlapu si na paty

hovno, hovno
zas a znova, je to Fišer
revoluce už volá