Prolhat se k upřímnosti

Říká se, ze každej je výjimečnej. No a jasně, že je. Pro někoho. Mě vždycky zajimalo, jestli někdo premejšlí tak kriticky jako já. No a taky jestli si mě někdy vybere nějakej čaroděj a budu fakt výjimečná. A dneska mi došlo, že jsem si nikdy neuvedomila, jak vyjímečný je nechtít bejt vyjímečná. Nebejt pózérka. Prostě se o tu vyjímečnost se nesnažit a taky jak těžký je v týhle společnosti upřímnej život žít. A že vlastne ve svý snaze zalíbit se a splnit svůj či celospolečenskej sen jsem lhala sama sobě a světu a nejsem tak výjimečná pro nikoho. A tak mě to vede k otázce:

Musela jsem lhát sama sobě, abych k sobě mohla být upřímná?