Malé zamyšlení

… pomalu se blíží první říjnový víkend a já nikam nejedu…

… vždycky jsem si nechal volný pátek, abych v pohodě dobalil a po třetí hodině vyrazil na přímý autobus do Počátek… posledních několik let o pár hodin dříve, abych na místě pocoural, poseděl, něco nakoupil a pomalu (se zastávkou na svačinové lavičce) odkráčel alejí na Valchu…
… na terase nikdo, hospůdka zavřená, ale potom se objevil gabkin, Štěpina, Petr a byl jsem jako doma…

… zprvu nás jezdilo tolik (snad 45), že jsme se jen díky organizačnímu umu Štěpiny vešli do velkého baráku, ale časem jsme se „smrskli“ na 15 účastníků…
... někdo přijel jen na odpoledne, večer, někdo na jednu noc, pár lidí na celý víkend…
... pak byli i nešťastníci, kterým víkend zmařil šéf, jiné neodvolatelné akce, nemoc, změněné autobusové spoje - minimálně 5-6 našinců by moc rádo přijelo…
… ty poslední srazy byly sice poněkud komornější, ale stejně prima…

… u ranních švédských stolů si mohl každý vybrat, obědy i večeře mi vždycky chutnaly a také jsem je nezapomněl v kuchyni pochválit…
… každý si mohl dělat co chtěl, jít na výlet, na houby, jen tak povídat na prosluněné terase, atd…

… v sobotu kolem třetí jsme tradičně nakopli pomalé vrtule a vyrazili ke studánce se zázračnou mužnou vodou (gabkin s krosnou plnou petek), též skleněná baňatá flaška plná modrého libresáckého (zpočátku literátského) alkoholového pitíčka, kterou gabi u Petra natankoval, kolovala mezi všemi, kteří byli při chuti, dospělými, samozřejmě…
… na zpáteční cestě jsme na posledních srazech založili s Vulkánem tradici koupání v rybníce…

… sobotní večery byly několikrát ve znamení tance, kdy se na parket odvážili i celoroční netaneční dřeváci, na prvním místě já, Jehlaspichlas alias jankennethlister, drsnosrstý kokršpaněl, atd…
… nezapomenutelně exceloval se svým lázeňským tanečním krokem Kars s kouzelně éterickou partnerkou labutí… i mnohé jiné a jiní…
… v páteční, nebo sobotní večery, naši náladu povznesl zpěvem a hrou na kytaru G.P., jeho hosté i někteří z našinců…
… dvakrát bylo i karaoke, které G.P. obětavě přistěhoval…

… poslední dva roky jsme v neděli na terase, po jedenácté hodině s Vulkánem skoro osaměli (po velkém loučení se všemi), dali si šampíčko s doutníkem, vedli charakterní řeči a před mým busem do Prahy zajeli do restaurace U sv. Vojtěcha na polední dlabanec a kafíčko – také základ tradice, která už nebude pokračovat…

… majitel Valchy Petr Tomandl byl vždy přátelský a dlouhá leta pořád stejný... když nás bylo hodně, tak několikrát venku rožnil vepřovou baštu se švédským stolem příloh…
… nějak se to člověku nechce věřit, ale i Petr zestárnul, pár let ještě v důchodu Valchu táhnul, ale konec zákonitě přijít musel…

… budiž ti dopřána dlouhá léta ve zdraví, Petře…
...

… v pátek po poledni půjdu na dlouhou masáž a pak se stavím v Týnské literární kavárně (kde byl skoro před devíti lety založen Libres), dám si kávu s mlékem a becherovku (modré alkoholické pitivo nemají), těch jsem si dal pár, než mě kdysi Levandule neodolatelně přitáhla z Petrovy hospůdky, abych zpíval karaoke: tys to slíbil, čubíku!
… tak jsem do početného diváctva (s mohutnou podporou nachlazeného G.P.) poslal: Železniční vlečka porazila křečka + Mámu od Luneticů… dodnes slyším Levanduli, jak se charakteristicky a neodolatelně směje, však i jiní si to užili…

… rád si zavzpomínám a bude mi dobře, ale i trochu…

PS, … první Počátky byly zvláštní i díky gabkinovi, který mě z normálního přestěhoval na VIP pokoj (měl jsem pak na starost slepého Zahira), takže jsem mohl poskytnout po půlnoci komfortní sprchu milé osůbce, se kterou jsem pak navázal zvláštní vztah, ve kterém setrváme až na věky věků… Amen

Díky za všechno, gabi…:)