Recyklace

Lehce se vytratím,
jako nad hrncem pára,
kdo ví, zda se navrátím,
za životem jen čára.

Jak slunce zapadnu,
co nikdy již nevyjde,
k samému klesnu dnu,
a jen tuším, co přijde.

Nikdy již nepoznám
ta v slunci krásná rána,
nikdy se nedozvím
jak má mi zvoní hrana.

Od stvoření světa
ta hra nás všechny mámí,
do skonání světa,
co do vínku dá mi?

Špínu smýt do plynu,
komínem popel lítá,
v nic jen se rozplynu,
nad Hirošimou svítá.

Se všemi na cestě
asi ne té poslední
setkáme se jistě
než umíráček rozezní.

Kolikrát obléknu
své tělo, než pochopím,
a v duši se zajíknu,
že cestou dál jít už smím.

Vrátím se na zemi,
s večerem nebo k ránu,
smířit se se všemi,
či dostat pod pás ránu.

Opět se vytratím,
jako nad hrncem pára,
kdo ví, zda se navrátím...