Ohledy na pohledy

Ohledy na pohledy.
Často člověk věci provádí s ohledem na pohled konání.
To aby se nestyděl.
Taky nebál.
Cizím věřil.
Sebe měřil.
A pak jsou tu ti, co je jim to jedno.
Pohledy nemají.
Ohledy neznají.
Za svým si jdou.
Met dosáhnou.
Co je pak správné, lze těžko posoudit.
S ohledem na pohledy davů, nesnadno se pracuje.
Člověk je vázán, vlastně spíš svázán konvencemi.
Opustit roviny představ druhých, vyžaduje odvahu při práci na nejistém výsledků.
Platí to v mnoha oborech.
Pro příklad vezmu hudbu.
Její vývoj, tenzi, klasiku, pop, rock, hard rock, punk.
Ve stavebnictví Řím, Pompeje, gotiku, baroko, současnost.
V literatuře bibli, sci-fi, beletrii, bulvár...
V boji arénu, pole, zákopy, kolbiště, fronty.
Opustili jsme zásadní a nejdůležitější odpovědi na otázky co tomu všemu řekne ta nejpovolanější, tedy matka příroda.
Často a mnoho z nás, si ji do huby berou.
A přitom ta jediná postarat o sebe, to ona se umí.
Jak prokázala po miliony let.
Berme tedy ohledy na její pohledy.
Bez ní by totiž nebylo nás.
Nás, co jí za její služby rabujem.
Mysleme i na to, že ona jediná zatím vždy svůj boj vyhrála.
My ji při tom boji bereme vzduch, stromy, živočichy, půdu, suroviny.
To jsou její vojáci v první linii.
Ale ona má spousty záloh o kterých zatím nedala znát.
Viri, zemětřesení, sopky, tání ledovců, sílu extrémních větrů, teplot, sucha, srážek s cizím tělesem....
I my totiž máme zbraně konečného řešení.
A to ona ví.
Hloupá přeci není.
Věřím v její moc i sílu.
Karty byly takto kdysi rozdány.
Nebo se snad pletu?!
Nárok na to mám.
Neberu totiž ohledy, na ty pohledy, těch co to čtou.
Vážně?
Ne.
Nebo jak jinak.