Tam kde oni hynou

Černé myšlenky jsou temné
jak přízraky korábů
tyčící se nad našimi hlavami
svědomí křičí abychom je zachránili
jenže ona se potápí víc a víc ke dnu
jako by byly prázdné mušle
bez duše a bez radosti k vlastnímu životu
dusí se vlastní existencí.
Polykám hořkou pilulku jménem život
a nechutná mi
jenže ona proniká...
až do kmene stromu
kde zapouští své rudé kořeny
ve společnosti krvácejícího měsíce
matka příroda pláče a...
spouští nekončící déšť