Kdesi za horizontem

Jako fajn, bylo by to fajn, ale proboha, opravdu by se nad tím textem nedalo zamyslet trochu víc, a obejít se tak bez těch rýmů, na které narazíš v každá druhé rýmovačce (točící se oči; láska na vlásku; most přes osamělost...).
Já si myslím, že určitě dalo, a tu báseň by to zvedlo asi tak o deset úrovní výš.
;-)

Mně se to líbí moc, miluji rýmy a Tvou poezii :-), jde zevnitř...

CULIKATA: děkuju za kompliment a milé zastavení...

viz Hazentla... přijde mi to navíc hodně arytmické... takové, jakože chceš něco napsat, ale trochu rezignuješ na to, že se to nebude rýmovat na originální slovní spojení, potože by Ti to komplikovalo myšlenku... pak trochu rezignuješ i na to, co chceš dokonale sdělit, protože to není lehké... a nakonec, aby se to sdělilo, alespoň z 90 %, tak rezignuješ i na rytmus básně... to je příliš mnoho benevolence - když na sebe budeš přísnější, budeš lepší básník... nebo se prostě vykašli na rým a piš nevázaně - někomu to sluší líp

drsnosrstej kokršpaněl: sorry jako, ale každej máme jinej názor...bylo to psaný s určitou špatnou náladou a už mám opravdu HODNĚ zkušeností s psaním básní...to, že se ti to nelíbí a že v tom vidíš xy chyb, neni ale můj problém....

Stolenheart:
Tím, že mám mnoho zkušeností s psaním básní, bych se tedy u téhle zrovna nechlubila...
Leč uznávám, pánbůh nadělil každému podle svého uvážení.

Stolenheart: OK, můj problém už vůbec ne... jen jsem dal názor, za případné zhoršení nálady se omlouvám... Nechci nikoho tepat.

drsnosrstej kokršpaněl: Ne, tys mě nepochopil, ... že když jsem to psal, tak jsem to psal od srdce a jak to cejtim, protože jsem zrovna měl svoje duševní problémy....o to víc bys to měl ocenit...ale to už je asi teď pozdě....:/

Stolenheart: od srdce to píšou všichni... resp. ne, někdo to píše na efekt - dost často třeba pop v rádiu... když je to studený a na efekt, je to o ničem... ale na druhou stranu: v momentě, kdy jsem byl totálně z něčeho zdeptanej nebo unešenej jsem vždycky napsal tu největší sebedojemnou s*ačku - následně jsem jí vyrazil - tu báseň (nebo jak to nazvat - ty věci bylo lepší nějak rozstříhat, spálit - aby si to nikdy nikdo...) - tohle není ten případ, to není tak strašný, jako to, co popisuju... každopádně:
1) to, že máš emoci, neznamená pro kvalitu umění samo o sobě vůbec nic
2) nejlepší je napsat si něco pro sebe, neveřejně, nechat to uležet a pak tu emoci vzít v klidu, znovu a ukovat z ní "nádhernou zdobenou mříž", ze které ta emoce kouká (ale zároveň je v té stavbě, v něčem, co vzniklo bez emocí, na základě konstrukce) - takový text je pak superdílo... ale to se úplně povede jen zřídka, není to lehké... když se koukneš na umění / třeba hudbu, kterou obdivuješ - má přesně tenhle atribut: tu syrovou emoci zabudovanou do řemeslně skvělé práce - a mezi technikou hry na kytaru / klavír / kovařinou / hrnčířstvím / zlatnictvím / psaním literatury - mezi tím není až zas takový rozdíl... část emoce, část práce

St. Líbí.