Wind of Change

Říkám jednoznačné ne. Žádný ST ti dávat nebudu.
Je tam kradený rubáš a na takovýchto základech kvalitní poezie nemůže stavět.

Hazentla: co povídáš... François Villon byl taky zloděj, a jakej byl básník... bůhví, kolik ten ukradl rubášů...

drsnosrstej kokršpaněl:
Středověké odrhovačky, to není vzor kvalitní poezie.
Taky je třeba upozornit na to, jak výše zmiňovaný autor skončil.
A kolik ukradl rubášů, to nevím, ale mně neukradl žádnej, na rozdíl od tebe... :D

... ale já jsem vlastně (skoro) poctivý nálezce... a jestli chceš, tak já ti ten rubáš půjčím... i s bleškama... 8)

Pokusím se o opak:

na náměstí Pekelné války
chtěl jsem si dát párky

najednou to nešlo
takže z párků sešlo

ještě že mám šestý dan
neměl jsem lézt na "Majdan"

René Vulkán: :D

Tohle dílo mi připomíná tvorbu Zengeho, méně zhuštěné, ale stejně kvalitní:-) a René zaperlil!

Tara: je to tak... to jsem dopsal a koukám na to... a říkám si: ty vole, to je zenge... to nemůžeš publikovat, blbče - cos to napsal?! bůhví, jestli's to u něj někde nečetl a pak se ti to vynořilo v hlavě... tak to leželo dva měsíce v tašce do práce, dokonce jsem zkoumal zengeho díla roky zpátky, jestli tam něco podobného nenajdu... nenašel, ale hledal jsem často jen v názvech a anotacích... no, a teď bylo potřeba rychle zahojit tu předchozí, navíc mi zaseknul ten Paulovo rubáš... tak to sem šlo...

Vkrádám se na námestí Pekelného prímerí
uz v case setmelého príserí,
vsak celkem jasne vidím
oba krasné lidi,
to snad není pravda, ze ne?...
…fakt tam trandá Kokr, René!

Asi to tak chteli bozi –
pribeh Zenge, pestí hrozí,
pusa mizí v hafu peny,
Franta doufá v tajfun zmeny.

(pekelne mrkající smajlík)

drsnosrstej kokršpaněl: nic si z toho nedělej... zenge to pochopí, prostě je náš velký vzor, no :-)

Tara: když se nad tím tady výjimečně zamyslím, tak už jsem napsal leccos... od sonetů, rondelu, přes "zengovku" i "enigmanovku" (jednou byla moje báseň dokonce ohodnocena, že je v Hazently stylu, což mi nepřišlo spravedlivé, protože Hazentla, když napíše něco trochu méně lyricko-obrazově-abstraktního, a já naopak jdu s abstraktností a kontextovostí nad svůj průměr, tak se naše psaní začne docela dost podobat - a nestává se to až zas tak úplně výjimečně), přes humorné plesky, zamyšlené, s rýmem a rytmem naprosto prostým i s rytmem proměnlivým a rýmem komplikovanějším, milostné a romantické, suché, alkoholické, feťácké, přisprostlé, jindy zasněné, kratičké i ultradlouhé ...až po volný verš v ne zas tak malém procentu, jak by se ze současnosti na Libresu zdálo... prostě, řekl bych, že jsem pes velmi toulavý a sjíždím, co mne zrovna ťukne do čenichu - Hazentla mne vždycky překvapí tím, když řekne, že mám rozeznatelný styl - a dokáže to tím, že mne pokaždé pozná v soutěži (v psaní fungujeme jako dvě zcela nezávislé jednotky - já nikdy nevím, co zrovna skládá ona, ona zas neví, co píšu já, překvapíme se až zveřejněním na Libresu - skoro nikdy ji nevidím skládat báseň a ona skoro nikdy mne - a v soutěži tak vždycky hádáme, co kdo napsal), což jsem nikdy nepochopil, jak dokáže... sám na sobě žádný charakteristický rukopis nevidím... ale možná je to "provozní slepota"... co nikdy psát nebudu je přírodní lyrika, palindromy a haiku: u přírodní lyriky se bojím klišé - teoreticky bych se takhle měl bát i u milostné lyriky / romantických básní, ale tam se to dá obejít tím, že se to klišé propíchne vtipem: můžu si dovolit napsat "chci ti vyznat velkou lásku", když to následně zatluču třeba "i přes pleťovou tvojí masku" - zabitý klišé je odpuštěný klišé... a toho čerta já v sobě mám přirozeně, takže to pro mne není těžké - ale u přírodní lyriky to nejde: zvelebit pařez velkými slovy, a pak ho trochu zesměšnit, aby to nebyl takový kýč :)) - to nefunguje... a to je důvod, proč přírodní lyriku nesvedu dobře :) - a ti, kdo to dokážou mají můj obdiv... palindromy jsou zase trošku - no, za prvně se z nich vaří mozek a člověk si při jejich vymýšlení připadá tak trochu jako na záchodě, když to moc nejde... a taky tam leckdy (často) vznikají slova podobná chůdovému kořenu v Boubíně - taková ta slova, kterým musí autor vymýšlet význam, aby se mohlo zjistit, jestli jsou to vůbec slova nebo jen náhodné shluky písmenek, nápadně se podobající něčemu, co by mohlo mít v češtině s trochou benevolence nějaký význam - obdivuju to, tu práci nad tím, ale není to něco, co by mne lákalo... co se týče haiku, tak tam se mi, v mé nevoli je psát, scházejí čtyři faktory: 1) viz přírodní lyrika, 2) tak málo slov, proboha? neříkám, že nemám básně kratší než ocas francouzského buldočka, ale většinou jsou to humorné plky - vážně míněná báseň chce přece alespoň papír A4! :D, 3) ehm, vtip je zakázán? 8(, 4) někdy mi přijde, že přes body 1-3 někdo stvoří úžasnou, dokonalou myšlenko-přírodní metaforu z vybraných slov (splňujících 7 600 589 pravidlel), ale stejně to není haiku, protože se před poslední slabikou v druhém verši špatně podíval na kokršpaněla :D ... ba ne, je to prostě moc těžké

Františku, po ránu takový vodopád slov... velmi mne to pobavilo a utvrdilo v přesvědčení, že autor haiku se z tebe skutečně pravděpodobně nestane:-))

Jakobyjsitambyl... Dobrý.