sáhnout prstem do zvyku...
...
» autor: enigman |
psychologie v klasickém smyslu
znamená záchvěv toku oživené hmoty
nekonečného vzájemného ovlivňování
toho čemu se říká přání náklonnost
úmysly a přesvědčení
prostě taková síla
co se vymyká rozumu
síla co v člověku přebývá
a postupuje vpřed
přesahuje hledání
jakási nejasná nutnost
uniknout ze stavu homo sapiens
a dojít
k čemu vlastně dojít?
Co znamená ta snaha
nalézt vysněné království
ráj nebo jiný svět
či pošlapanou nevinnost
kterou hledáme poslepu a plačky
možná že všechno tohle snažení
v sobě nese jen stesk po domovině
návrat do lůna
otevřít dveře a jít si hrát
ne však kvůli Edenu
ale proto
že za sebou nechám techniku
probouzení budíkem
přizpůsobování teplu či nepohodě
práci povinnosti a penzi
všechno je možné ztratit
ale ten stesk ne
je v barvě očí
v každé lásce
ve všem co mě hluboce trápí
vzrušuje i mýlí
a když jsme u těch dveří
nejde vlastně o to je otevřít
ale o to je za sebou zavřít
zavrtět spokojeně pozadím
oddechnout si
povolit svěrací kazajku
napřímit se
a vydat se na procházku
někam mezi kytičky
sednout si tam
a jen tak se dívat
na nějaký obláček
třeba tisíc let
a nikomu to nebude vadit
ani mu to nepřijde divné
že tam jen tak sedím
dívám se na mráčky
a kolem se rozlévá vůně kvítí
znamená záchvěv toku oživené hmoty
nekonečného vzájemného ovlivňování
toho čemu se říká přání náklonnost
úmysly a přesvědčení
prostě taková síla
co se vymyká rozumu
síla co v člověku přebývá
a postupuje vpřed
přesahuje hledání
jakási nejasná nutnost
uniknout ze stavu homo sapiens
a dojít
k čemu vlastně dojít?
Co znamená ta snaha
nalézt vysněné království
ráj nebo jiný svět
či pošlapanou nevinnost
kterou hledáme poslepu a plačky
možná že všechno tohle snažení
v sobě nese jen stesk po domovině
návrat do lůna
otevřít dveře a jít si hrát
ne však kvůli Edenu
ale proto
že za sebou nechám techniku
probouzení budíkem
přizpůsobování teplu či nepohodě
práci povinnosti a penzi
všechno je možné ztratit
ale ten stesk ne
je v barvě očí
v každé lásce
ve všem co mě hluboce trápí
vzrušuje i mýlí
a když jsme u těch dveří
nejde vlastně o to je otevřít
ale o to je za sebou zavřít
zavrtět spokojeně pozadím
oddechnout si
povolit svěrací kazajku
napřímit se
a vydat se na procházku
někam mezi kytičky
sednout si tam
a jen tak se dívat
na nějaký obláček
třeba tisíc let
a nikomu to nebude vadit
ani mu to nepřijde divné
že tam jen tak sedím
dívám se na mráčky
a kolem se rozlévá vůně kvítí
Tipů: 8
» 25.07.20
» komentářů: 4
» čteno: 432(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.07.2020 - 22:29
„a vydat se na procházku
někam mezi kytičky“
To je zaručeně lepší, než jít pod ně.. ;-)
někam mezi kytičky“
To je zaručeně lepší, než jít pod ně.. ;-)
» 26.07.2020 - 09:30
Nádhera... co dneska čtu, všechno mi to připadá nějak moc pravdivé... a toto je perla ;-)
» 26.07.2020 - 09:47
1
Takové chvilky na louce mezi kytičkami, nebo jinde, ale o samotě, potřebujeme všichni. K stáru čím dál více. Na naší hlavu se toho, za desetiletí, nahrnulo mnoho. Čas třídit poznané, máme až nyní. Smutné je, že máme zkušenosti, ale je nám to k ničemu. Můžeme jen vzpomínat, jak jsme si, v mládí, krásně nabíjeli držku.
Máš můj obdiv a ST
Máš můj obdiv a ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: areté... | Následující: v kapilárách...