BRUČOUN

Utkvělý obraz, vylepšený odraz.
Tebe, sebe, nebo toho hnedle vedle.
Odpouštím ti a přitom se rozpouštím.
V kyselině smutku, rozhořčen v skutku.

Dosti je už těch kostí, vybělených hostí.
Utvořen ze svalů, různých potměšilých
podrazů. Kůže upnuta na to tělo napnuta.
Jedna minuta, dána v bolest jako stinná lest.

Strom na něj spad-nul a on celý zvadl.
Trochu umřel, trošku žil, mračící polobůh.
Pěstí udřel, na zem spadl, nos se zlobí.
Zlomený zkrvavený unavený, je čas změny.

Pravil pak se znavil, a svůj dech už nepopadl.
Padá na zem jako blázen, ne tak cudně blaze.
Z kamen saze, truhla velkolepě stručně dřevěná.
To je ten konec, co to znamená, ta díra je tam.

Usazen tam do té chladné pomlky na konci.
Nic už není, je jen pusto tolika moc je pusto.
Potrava pro hmyz, není kam utéct, zmizet.
Jen tam, trčí nic neříká, ta pomlka je asi odvěká.