svatojánským muškám...
...
» autor: enigman |
světluška zřejmě není pyšná
na nespornou skutečnost
že patří k nejpozoruhodnějším divům
stačí však předpokládat
že je nadána vědomím
a dá se pochopit
že kdykoliv se jí rozzáří bříško
musí ten tvoreček ucítit
příjemné zašimrání
jak si uvědomí
své výsadní postavení
stejně taková byla ona
v jejím životě selhávaly všechny zákony
patřila k lidem
kteří boří mosty prostě tím
že po nich přejdou
byla šťastná když dokázala uvěřit
aniž viděla
když byla jedno tělo se vším co trvá
s ustavičným během života
měla domovské právo ve všem
čeho se dotkla a s čím žila
ryba v řece
list na stromě
mrak na nebi
obraz v básni
díval jsem se na ni
to zhmotnění mlhoviny
jak si obdivně prohlíží své tělo
bere si do dlaní ňadra
jako syrské sošky
a přejíždí očima po kůži
jako by ji pomalu laskala
nedokázal jsem odolat touze
zavolat ji k sobě a cítit
jak na mě pomalu doléhá
a znovu se rozvírá
ona
která na okamžik byla tak sama
a tak zamilovaná
tváří v tvář
věčnosti svého těla
rozkoš byla sobecká
naříkavě do nás bušila
svým úzkým čelem
a spoutávala nás
rukama plnýma soli
milovali jsme se
s vzájemnou protichůdností magnetu
a železných pilin
osy spojené s hřídelí
útoku a obrany
míče a zdi
pohyblivý písek osobností
ošlehaných vichry osudu
a mučivým průvanem vášně
exploze zrozená z prastaré lásky
šepot co vítá hlasem poezie a šílenství
zamilovaní do příslibu času
nekonečného času
do všeho co by bylo možné prožít
během nesčetných let která čekají
nejsme vyvolení žádného boha
máme jen jeden druhého
na nespornou skutečnost
že patří k nejpozoruhodnějším divům
stačí však předpokládat
že je nadána vědomím
a dá se pochopit
že kdykoliv se jí rozzáří bříško
musí ten tvoreček ucítit
příjemné zašimrání
jak si uvědomí
své výsadní postavení
stejně taková byla ona
v jejím životě selhávaly všechny zákony
patřila k lidem
kteří boří mosty prostě tím
že po nich přejdou
byla šťastná když dokázala uvěřit
aniž viděla
když byla jedno tělo se vším co trvá
s ustavičným během života
měla domovské právo ve všem
čeho se dotkla a s čím žila
ryba v řece
list na stromě
mrak na nebi
obraz v básni
díval jsem se na ni
to zhmotnění mlhoviny
jak si obdivně prohlíží své tělo
bere si do dlaní ňadra
jako syrské sošky
a přejíždí očima po kůži
jako by ji pomalu laskala
nedokázal jsem odolat touze
zavolat ji k sobě a cítit
jak na mě pomalu doléhá
a znovu se rozvírá
ona
která na okamžik byla tak sama
a tak zamilovaná
tváří v tvář
věčnosti svého těla
rozkoš byla sobecká
naříkavě do nás bušila
svým úzkým čelem
a spoutávala nás
rukama plnýma soli
milovali jsme se
s vzájemnou protichůdností magnetu
a železných pilin
osy spojené s hřídelí
útoku a obrany
míče a zdi
pohyblivý písek osobností
ošlehaných vichry osudu
a mučivým průvanem vášně
exploze zrozená z prastaré lásky
šepot co vítá hlasem poezie a šílenství
zamilovaní do příslibu času
nekonečného času
do všeho co by bylo možné prožít
během nesčetných let která čekají
nejsme vyvolení žádného boha
máme jen jeden druhého
Tipů: 10
» 02.07.20
» komentářů: 7
» čteno: 494(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.07.2020 - 15:21
**********
Co světluška povídá
to v hlavičce si ukládá
pak to svému světluškovi
někde v trávě asi poví.
Ostatní to slyšeli
naráz se všichni rozžali
a teď je z nich hvězdné nebe
svítí pro mne i pro tebe....
***********
Co světluška povídá
to v hlavičce si ukládá
pak to svému světluškovi
někde v trávě asi poví.
Ostatní to slyšeli
naráz se všichni rozžali
a teď je z nich hvězdné nebe
svítí pro mne i pro tebe....
***********
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: metamorfózně... | Následující: areté...