NEKOMPROMISNĚ

Naděje prý
umírá jako
ta, poslední.

Někdo to řekl
potom si klekl,
hlavu brokovnicí
prostřelil. Udělal
tam bordel, hlava
mozek. Všude kolem
jen ne v té hlavě,
která už je jenom
pouhou, bizarní závětí.

Cítím pachuť nicoty
deprese a úzkosti.
Necítím nic všude
jenom separátní
klid. Zhasni, nechci
vidět ten ksicht,
natolik už profláknutý.

Zlost civí, zuby křiví
v nemilost uskutečněn.
Promarněná citlivost
je tak posunuta, do
marné hlouposti.

Je to na mně
nebo na tobě.
Je to na všech
tahle čest, vše
vidět v té pravé
barvě, neskonalé
podobě. Vezmi
nůž ano už, vezmi
skalpel odřízni
ten plevel v sobě.

Tam někde je úkryt
uvnitř. Hledej to
červené utopené
v řece, červené.
Chceš zemřít, nebo
jen něco povědět.

Sedět na zemi křičet
hesla, být tam kde se
jiní bojí být. Otevři svou
paměť, vzpomeň na tu
tajnou lest. Odpověz mi
na otázku, uvázanou na
provázku. Vykřič to jméno
do světa, které nemá nikdo
nikdy slyšet. Nech déšť pršet
na tvoji tvář, tajná zájmena.

Octni se na střeše budovy
vysoké, pociť ten vítr jak si
sviští, pohrává si s tvými vlasy.
Je tak rozjívený, jako malé
děti. Toliko zatím nevinné.
Nepřekryté, různými fóliemi.

Pak se z nich staneš třeba
jenom obyčejné ty. Jeden
z miliardy miliard. Někdo z
davu, má hlavu oči jako
vlastní, jedinečné kamery.

Život z tvé perspektivy. Natolik
odlišný, od jiných a přeci tolik
podobný. Řešíš život a jeho
proměnlivost. Utíkáš tam jinam
a přeci se vracíš stále nazpět.
Nechceš lpět, ale nechceš vidět.

Co se ti v třetím plánu nabízí.
Vidíš jen ten první, tím žiješ
s ním se přikrýváš vášním
různým neznámým tak uhýbáš.
Je to plán už předem nakreslen
do map, zakreslen. Všichni po té
cestě jdou, jen málo uhne z cesty.

Konformita je tu slita a neustále
je jen myta. Utvrzována o své
správnosti. Cestu jinou neklestíš
spokojen ze svým nalinkovaným
nudným, ne prostořekým životem.

Jestli chceš tak si žij. Nebo na to
plivni. Vezmi otěže svého života,
do ruky. To bych chtěl umět. Ale
já to neumím. Neznám, nepoznám
ani tento tak, mainstreamoví svět.

Letím si ve své fantazii vidím různé
reality sebe, jsem tak spokojený. Ale
zebe je mi zima, upocená chyba k
zemi se shýbla a všechno to uviděla.
Jo, je to jen Matrix naprogramovaný
umělý život. Tajně spící nikdy nebdící
nikdy nic neucítíš, zhrzenost pravdy.
Jen v rukou jaké si tajné rasy nikdy
ji neuvidíš, dožiješ jako tajná mrtvola
už dávno tvrdě spící.