začalo to bodnutím...

hledala teplo
tak poletovala kolem
ale já ji nevnímal
až mě přinutila vykřiknout
nenadálá prudká bolest

přisál jsem se ústy
k pálícímu místu
podíval se na keř
s drobnými kvítky
a zahlédl umírající včelu
jak klouže z okvětního plátku

je Květen
vzduch je ve dne horký a suchý
noci chladné vzpomínkou na zimu
a vzdáleně jako by to byl sen
je cítit ozón a déšť

zatím si připadám nedotčen
obtěžkanou vážností
bouřkových mračen
vzdálenost mezi mnou
a její polohou
měřím časem
v jednom okamžiku
se kolem cosi mihlo
jakási melodie
zdeformovaná Dopplerovým jevem

zalilo mě medové světlo
srovnalo křoviny i skály
do nenadálých odstínů
a dalo vzniknout
neskutečným tvarům

ticho je najednou ohlušivé
vzduch nehybný a vyhřátý jako prach
prostoupený vůní šalvěje
tráva nešelestí
listy se o sebe neotírají
barvy přechází do rezivé
jestli je čas měřítkem vzdálenosti
je soumrak zvláštním místem

tohle není šero ani stíny
vzduch je tekoucí tma
jako inkoust
ukápnutý do pohyblivé vody
co je to?

říká se tomu včelí řeka řekla
že vás některá píchla
zkuste naslouchat

mé uši si najednou všimly
bzučení
mládí
to je včelí řeka!
temná jako hemžení hejna špačků
sloup komárů nad bažinou
co se valí jako chladnoucí láva
jako zahřátá melasa
kde začíná?
a kde končí?

to nikdo neví
nebo to spíš nepoví
třeba je někde pramen
a jinde se zase noří pod zem
každopádně jejich moře
nikdo nikdy nenašel

asi to bude znít podivně
ale cítím zvláštní nutkání
cítím ten proud a jeho vábení
jak mě unáší
cítím ji v kostech
jako pravou lásku
nebo rakovinu

možná ne tolik jak si myslíte
nechte mě hádat
chcete se do ní ponořit

když dovolíte příteli
nejdřív dám do pořádku to bodnutí
klidně můžete zůstat tady
a zůstat naživu
jestli se ale rozhodnete
můžete být se mnou
budu vás milovat celým srdcem
i když být se mnou
znamená nemít nikoho

její fasetové oči byly hluboké
jako viktoriánský gagát
opletené sítí vrásek od smíchu
v hlase tisíc tónů najednou
kůže jí medově září
ruce dlouhé a štíhlé
nehty ve tvaru mandlí
a sukně jí víří kolem kotníků

mlčení se protahuje
věčností
a neměnným bzukotem
vyplněné chutí šalvějového pylu
jasnou a kouřovou
na něčem co mohl být můj jazyk
a nebo fantazie

podala mi ruku
ale mohlo to být cokoli
něha i vášeň
nenadálé štěstí
žár i chlad
zároveň

přijal jsem