Příběh chlápka

Příběh vypráví o chlápkovi, který přišel o vše.
» autorka: Ina
Ahoj, jmenuji se Henry. Byla temná bouřlivá noc. Šel jsem po ulici zmáčený silným deštěm. Přišel jsem o práci. Moje žena mě vyhodila z domu a neměl jsem kam jít. Měl jsem u sebe padesát drobných. Byla mi hrozná zima, až jsem skoro nemohl pohnout prsty na rukou. Kručelo mi v břiše, jako kdyby můj žaludek měl umřít. Hlady jsem šilhal. Žízeň jsem měl obrovskou, že bych vypil i tu nejšpinavější vodu, která by se mi naskytla. O kus dál jsem narazil na nějaký poničený dům, co mu chyběly skla a dveře. Zeď byla popsaná různými spreji, plných vulgárních slov. Chtěl jsem vejít dovnitř, ale vykoukl na mě z rozbitého okna, kde zbylo pár střepů, co se blýskalo měsíčním světlem, muž, který na mě začal křičet sprostě a řekl, ať vypadnu. Chvilku jsem se na něj zahleděl smutným, ale zároveň i naštvaným výrazem, který mi v obličeji vířil, jako kdybych byl probodnut několika noži a tajil svůj smutek. Hodil po mě prázdnou láhev od piva, kde na mě zařval, at´ už se sem nikdy nevracím. Neslyšel jsem z toho všechno, protože jsem zkolaboval do bezvědomí, kde jsem od něj slyšel jen tiché hlásky, které opakují stále dokola vypadni. Viděl jsem před sebou živou, bílou mlhu, která mě uspala ještě do hlubšího spánku, až jsem viděl černou prázdnotu Když jsem se probral stály vedle mě osoby s bílými plášti, hledíce na mně upřeně, svým zrakem. Ležel jsem na nějaké posteli. Jedna osoba v bílém plášti řekla:
,, Je vám dobře?”
Nevěděl jsem, co mám říct. Byl jsem zmatený. Řekli mi, že jsem byl v kómatu tři dny. Dávali mi najíst zvláštní hadicí, která vypouštěla tekuté, rozmixované jídlo. Strčili mi do pusy dlouhou hadici. Přes ní mě krmili zvláštní hadicí. Když doktoři odešli a byl jsem v pokoji sám, šel jsem otevřít okno. Vlezl jsem si do něj a skočil, kde jsem dopadl na trávu, těsně u silnice. Jelikož jsem měl připravené ruce, abych na ně dopadl, tak jsem si je hodně poranil. Měl jsem na ně vidět malé červené kapky, které se postupně po rukou roztékaly a pár modřin, které byly výrazné svou velikostí. Zvedl jsem se ze země a začala se mi motat hlava. Když jsem se zase zmátořil, šel jsem dál cestou. Cítil jsem ve vzduchu napjatý strach. Ruce mě bolely, jako po sto pádech najednou. Všechno se mi začínalo zdát, jako kdybych si vzal marihuanu. Nasměroval jsem se po úzké cestičce, kde jsem nedaleko spatřil zajímavou hospodu. Vešel jsem dovnitř, kde byl všude cítit kouř a dým. Sedl jsem si k poslednímu stolu, co byl volný. O chvíli později za mnou přišel hospodský, co si dám.
,, Dám si jedno pivo.”
Hospodský mi donesl pivo na stůl. Já se v něm viděl, jak jsem špinavý, plných modřin, roztrhané oblečení. Velice smutné, pomyslel jsem si. O tři hodiny později, co jsem byl v hospodě a všichni pomalu odcházeli, jsem si vzal jednu cigaretu, se kterou jsem potlačoval svůj zdrcený smutek.
,, Těžký den co.” Zeptal se hospodský.
,, Hmm... Jak by taky ne, když přijdete o práci a vaše žena vás vyhodí z domu a vy se plahočíte ulicí. Nemůžete se vyspat, akorát si můžete lehnout na osamělou lavičku, kde se stejně moc dobře nevyspíte. Hlad máte šílený, že byste klidně snědli i sebe. Všechno tohle se nejlépe zažene pivem od něhož dostanete energii navíc.”
,, Hele jestli chceš mohl bych ti sdělit nějaké tajemství, co by ti s tvými problémy pomohlo.”
,, Tajemství? Říkáte. Podivil jsem se.

,, No jelikož na tom nevypadáš zrovna nejlépe, by se ti takové tajemství šiklo.”
,, A jaké.” Řekl jsem se silně bušícím srdcem.
,, Pojď za mnou.”
Šel jsem za hospodským do místnosti, kde to vypadalo, jako po válce. Všude byly vidět trubky, ze kterých kapaly kapky vody. Místnost sama o sobě byla velice chladná, až mi lezl mráz po zádech. Když jsme došli nakonec dlouhé, úzké místnosti, byly jedny dveře, které pan hospodský odemkl. Vešli jsme dovnitř, kde byl jeden stůl a jedna židle. Na stole ležel obrovský spis, který byl lehce potrhaný. Hospodský šel ke stolu a spis vzal a podal mi ho do ruky, kde mi ho stiskl pevně, abych se ho dotkl a mohl si ho přečíst, kdežto já ne něj hleděl upřeným, příčetným pohledem.
,, Přečti si ten spis a zjistíš odpověď na své problémy.”
Šel jsem před hospodu sednout si na lavičku. Rozložil jsem si spis na délku, abych si ho mohl přečíst, co pan hospodský mi řekl. Na spise toho bylo hodně napsáno a všiml jsem si jedné tučné věty, kterou jsem si přečetl.

,, Pokud budeme v něco moc doufat a přát si něco opravdu hodně a vžívat se do toho, tak se to splní.”
Přeci naděje nikdy neumírá.


Zamyslel jsem se nad touhle smysluplnou myšlenkou, která mi v hlavě vířila pořád dokola, jako kdybych vypil několik piv najednou. Zvedl jsem se z lavičky se spisem v ruce a šel se projít a přemýšlet, co možná dělám špatně. Po chvilce mého zapříčeného chození jsem narazil na veliký kámen, kde jsem si sedl a zavřel oči, abych si chvilku vyčistil mysl. Když jsem zase po delší době oči otevřel, začal jsem na svět koukat úplně jinak, jako kdybych všechno viděl růžověji. Moje mysl mi něco řekla a nejen ona, ale také to tajemství. Seděl jsem na kameni se zamyšleným pohledem do přírody. Upínal jsem se do té jedné a samé myšlenky. Tajemství, které jsem si přečetl ze mě udělalo úplně jiného člověka. Touhle myšlenkou jsem se zaobíral velice dlouhou dobu. Po upřeném přemýšlení jsem si řekl, že od teď se zaměřím na to, co chci. Když už se stmívalo lehl jsem si na kámen a pokusil se usnout. Po mém neskonalém usínání, kdy jsem hodně přemýšlel o tajemství, cítil jsem se najednou šťastnější. Zvedl jsem se z kamene a podal svoje největší přání, aby se mi mohlo splnit.
,, Chci, abych měl zpátky svojí starou práci, která mi pokaždé udělala úsměv na tváři.”
Jako druhou věc, kterou jsem udělal byla, že jsem si to představoval, že tu práci zpátky mám. Představoval jsem si, jak mi jí zase nabízejí.
Jako třetí věc, kterou jsem udělal byla, že jsem si zavřel oči a představoval si, že už tam jsem a chvilku jsem oči otevřel a dělal to, tak v reálném světě. Choval jsem se, jako kdybych už tu práci měl a mohl mít peníze na nějaký byt, který bych si mohl pronajmout.”
Začal jsem myslet jinak. Moje myšlenky začaly myslet na hezké věci, které mi vykouzlily úsměv na tváři, který se mi tam krásně držel, že mě to dojalo natolik, až mi z toho kapali slzy radostí.
Zatím jsem stále bydlel venku a dělal, že to co jsem si přál už mám. Že mám ten byt, na který se mi ty peníze naskytly díky své práci, která je pro mne vzácná, a v který jsem byl vždycky nejlepší, že můžu konečně žít zase šťastně a užívat si okamžiky, které mi život nabízí.
Šel jsem si zpátky sednout na lavičku před hospodou, kde za mnou přišel hospodský, který mi řekl, že má jednu místnost, která je prázdná, že by mě tam nechal bydlet do doby, než se zase postavím na nohy.
O měsíc později, kdy jsem se rozhodl, že budu pomáhat v hospodě, jsem se nikdy necítil opravdově šťastný. Všichni byly na mě milí. Povídali si se mnou a usmívali se na mně.
Po dvou týdnech přišli za mnou do hospody dva pánové, kteří mi nabídli mou starou práci novináře. Radostí se mi chtělo křičet. Pánové chtěli, abych šel s nimi. Hospodský mi řekl, ať jdu za svou starou prací a bydlet můžu pořád v hospodě. Šel jsem tedy s pány do mé staré práce, kde jsem mohl vdechnou opět tu vůni toho čistého, nového papíru. Zvuk tisku novin ve mně proudil, jako kdybych znovu poznal, co je to život a štěstí.
O dva měsíce později, co jsem dělal práci žurnalisty, se můj život dočista změnil. Měl jsem dost peněz, abych si našel nějaké bydlení. Koupil jsem si jeden menší byt pro jednu osobu, kde jsem mohl začít nový a krásnější život.
Šel jsem za hospodským do hospody a poděkoval mu za jeho štědrou dobrotu. Bez něj bych teď nebyl tím kým jsem. Poděkoval mu zato, že mi dal ten spis, který mě i doteď provází po mých šťastných chvilkách. Děkoval jsem mu moc za to, že mě u něj v hospodě nechal bydlet a poskytl mi jídlo a pití.
Vrátil jsem se domů a začal žít opět nádherným životem, který mi přinášel spousty skvělých věcí, od nichž jsem měl pokaždé úsměv na tváři.
Tipů: 1
» 10.05.20
» komentářů: 0
» čteno: 470(8)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.