Námluvy

Jarní námluvy
Jsou čtyři hodiny ráno a zkrz otevřené okno slyším zpěv ptáků.
To není jen zpěv, to je vábení partnerky, to je jejich óda na radost z žití. Naše andulky z voliéry se přidají až o hodinu a půl později.
Je příjemné i zajímavé sledovat jejich pýřeni, vzájemné ozobávání, průlety, krmení, mazlení.
Po čase přijde snůška vajec do budek.
Samice vzorně sedí na vejcích a samec nosí potravu v zobáku.
Byl jsem u řeky Sázavy a sledoval počínání divokých kachen.
Samec, tedy kačer je barevně odlišný a atraktivnější.
Páry spolu plavou po hladině, hledají cosi k potravě.
Využívají proudu vody pod jezem a neúnavně se vrací zpět a evidentně se tím baví.
Po chvíli se vydají pěšmo z vody ven, na nedalekou pastvu trávy, pod Kácovským pivovarem.
Chvilku se věnují trávě.
Osamocený samec bez družky, sleduje tento rozněžněný pár a vydá se jako by nic, za nima.
Snaží se vyhnout pozornosti kačera a naopak by rád zaujmul jeho partnerku.
Zdá se, že se mu to chvilku i daří a samice je rozrušená a potěšena vicerou možnosti výběru i zájmem samců.
Za nedlouho si však kačer všímá svého soka a okamžitě se dává do souboje.
Konkurenční kachna po chvíli boj vzdává, z povzdálí je však ještě sleduje.
Jdou opět do vody.
Plavou pospolu.
V těsném závěsu mají nebožáka bez partnerky.
Vzpomněl jsem si na mé období ne nepodobné jejich.
Pýřeni, souboje se soky, dárky, něžnosti, očekávání, děti a teď už vnuci.
Jak to je jenom dávno, přemítám.
Od svatby již 33 let.
No a před tím ještě dva roky svádění, vášně, sexu i lásky.
Nyní už nám nosí pošťák důchod a děti svoje děti.
Čas běží jako voda v řece.
Už jí neproteče až tak moc, jejím korytem, a mi tu nebudem.
Ale já budu mít pořád před sebou ve svých představách to opojení, chvíle s Tebou, Tvoji vůní, ruce i tělo, co Tě až tak moc chtělo.
Nejsme v tom nepodobni zvířecím druhům.
A ptáci útočí na můj sluch.
Mění tóniny, vypráví příběhy, pěji ódy, staví hnízda a vrací se k nám.
Tak Vám děkuji za toto toho připomenutí.