Bzzz bzzz, kuňk kuňk, Brežněv

Kuňk kuňk.
Slyším z potoka přez pozemek mi vedoucí.
Jdu hledat zdroj.
Jsou dvě na sobě se plazící.
Nehezké ale sem patřící.
Slušně je pozdravím a ptám se jich, kde že takové roky byly?
Kuňk kuňk.
Já jsem si to myslel.
Kuňk kuňk.
Prý se musely odstěhovat, kvůli těm postřikům na polích.
A prý ani mouchy, komáři, larvy k jídlu tu neměly.
Bývalo jich tu stovky.
Chodily do sousedovic rybníku.
Slibuji jim, že jim tam nic špatného nepustím.
Ale jsem poslední na toku vesnice.
Popojdu o kus dál a vidím včelu medonosnou.
Nastavím ji prst ke květu z kterého se snaží sát nektar.
Přesedne si naň.
Ahoj, jak se máš?
No mám se, ona na to.
Já jo.
Bylo nás však daleko více.
Zima byla mírná, spánek neklidný a zásob cukru jen tak tak.
Mnoho družek dělnic to nepřežilo.
A v okolí ještě řádí ta varoáza.
A nějaký chytráci sem dotáhly ty naše agresivnější kolegyně z Asie.
Květu málo.
Říkám jí, že ne za vše může člověk, že taky mráz si přidal svou.
Bzz bzz bzz.
Dává mi jasně najevo co si o mně myslí.
A povídá mi dál, já jsem byla včela lesní, měla jsem ten tmavý a voňavý med.
A teď tam leť.
Nikde ani strom.
Asi vám lidem bzzz bzz bzzz.
Stydím se.
Vím, že má pravdu.
Jdu na veliký lán pole.
Jezdí právě traktory s vlečenými discelery, tedy koly upravující terén pro sadbu.
Rozemelou úplně vše na prach.
Nic po nich tu nezůstane.
Ani myš, krtek, pták, brouk, slimák.
Nic a já slyším v uchu bzzz bzzz bzzz.
Kde jsou ty hejna ptáků, much, komárů, zajíců, bažantů?
Vadily úrodě a blahobytu.
Zvítězila hloupost a chamtivost.
Máme vše a nebudeme mít přitom nic.
Mizí moji dávní kamarádi.
A je mi z toho smutno.
Z těch pařezů, náhrobků stínů co jste rozdávaly.
Z těch zvuků, kterými jste mně rušily.
Z těch štípanců, co jste mi rozdaly.
Kuňk kuňk snad ještě uslyším



Kdo se líbá, když ne já?
Přemýšlím o čtyř procentních.
Kolik jich bylo před revolucí.
Byl to tehdá přeci skoro trestný čin.
A přitom jsem je téměř všude viděl.
Byly to totiž všichni vůdci komunistických stran.
Proletáři.
Nejznámější byl Brežněv. Měl mohutné jedno veliké husté obočí.
Homosexuálové bývají prý poměrně promiskuitní.
A to on byl.
Již na schodech letadla se vrhal na své partnery a tyto líbal Francouzákem, nebo-li propojením jazykem.
Líbal našeho Husáka, Honeckera, Jaruzelskiho, Todorova, Castra, Ceaușescu a řady dalších.
Měl zřejmě v sobě tolik vášně ke straně, že tuto nebyl schopen zkrotit ani před davy.
No i nyní jich pořád máme právě okolo těch 4%.
Ale už nikdo z nich nebyl takový milovník, exhibicionista a úchyl jako právě on.
Byl vlastně průkopníkem Prague Pride.
Čest jeho památce?

Omyly
Rozbor básničky.
Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru.
Zde není vůbec jasné, zda běží k Táboru nebo k táboru.
Dále si myslím, že liška, jelikož je mazaná, by neběžela k, ale z Táboru a tím spíš z tábora.
Ani mi není jasné, proč by táhla pytel zázvoru, který je silně aromatický a k jídlu ji neslouží.
Básnička však pokračuje:
Ježek za ní utíká, že ji pytel rozpíchá.
Ježek i když utíká, tak vlastně jen jde.
A i kdyby jí hypoteticky dohonil, jistě by ten pytel nerozpíchal, protože co by si pomohl, když ten liškou táhnutej zázvor taky nežere.
Možná měl však jiné úmysly se svým pytlem a liškou a pícháním.
Myslím, že autor básničky byl pod vlivem omamných drog nebo byl pěkně nalitý, jako tůhle tohle moje klíště.