Vězení

Proč podkopávám samu sebe?
Proč řežu tu větev podemnou?
To dělám, jen když vidím tebe,
tak mě propusť aspoň projednou.

Jsem jak vězeň, když jsi poblíž.
Vězeň, co nemůže uniknout.
Po nocích číhám, jestli už spíš,
abych se mohla z plna nadechnout.

Přesto lásku k tobě dál cítím,
na vše to dobré nelze zapomenout.
Ale je na čase, tak se rouzloučím,
a prosím nech mě už konečně odplout.