Život» autorka: Jenom tečka. |
Své slzy po ránu snídám,
svůj úsměv k obědu mívám.
Svůj žal nechávám na večer,
aby nikdo nevěděl.
Aby nevěděl jaká jsem,
aby se vyhnul temným zdem.
Ty zdi mě tady v temnu vězní
a čekají, až zvon zazní.
Při posledním zazvonění,
život se mi ihned změní.
Už nic takové nebude,
nic totiž ze mě nezbude.
Možná jen malá vzpomínka,
není to však podmínka.
Jde o to, kdo si vzpomene
a kdo nikdy nezapomene.
svůj úsměv k obědu mívám.
Svůj žal nechávám na večer,
aby nikdo nevěděl.
Aby nevěděl jaká jsem,
aby se vyhnul temným zdem.
Ty zdi mě tady v temnu vězní
a čekají, až zvon zazní.
Při posledním zazvonění,
život se mi ihned změní.
Už nic takové nebude,
nic totiž ze mě nezbude.
Možná jen malá vzpomínka,
není to však podmínka.
Jde o to, kdo si vzpomene
a kdo nikdy nezapomene.
Tipů: 11
» 18.03.20
» komentářů: 5
» čteno: 877(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.03.2020 - 21:51
byron
Vzpomínky jsou všeobjímající...pro všechny...
ST
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.