den co byl navíc...

visel jsem na skalní římse
těsně pod vrcholem
svaly napjaté k prasknutí
zároveň jsem ale cítil
jak mě pomalu opouštějí síly
a navíc mě nenapadlo nic lepšího
než přemýšlet nad tím
jaké to asi je vyměnit představivost
za skutečnost

vzápětí se za mnou ozvalo
to není zrovna moc chytré
jestli se pustíte
právě v tuhle chvíli
může být realita dost nepohodlná
na rozdíl od možnosti že se vznášíte

pootočil jsem hlavu
a spatřil podivuhodnou dívku

měla šmolkový hábit
a skutečně stála ve vzduchu
s tajemnou důstojností
okolo ní rezonovala hudba
skoro nezřetelná
ultramarínová
zvláštní
vznešená a prchavá
velice smutná
plná osamění
a přesto smyslná
něhou oplývající

pohladila mě po tváři
bledou a jemnou rukou
ve vlasech jí rudě pableskovalo
podvečerní slunce
prameny nad čelem
vytvářely oslnivý obláček
a s úsměvem v očích řekla
milý příteli
víte jaký je problém lidí?
patologická přemíra obraznosti
a zároveň nedostatek důslednosti myšlení
představujete si příliš mnoho a rychle
a z útržků zpráv
budujete nesmyslné hypotézy
přitom stačí uvěřit

ale která víra je ta pravá?

víry jsou jako cihly z jedné zdi
může se zdát že nemají nic společného
ale to jen proto že zrakem neobsáhnete celek

a co Ráj?
nebo život po životě
co duše
je to jen informace nebo energie
žiju nebo jsem mrtvý

ach ta vaše filozofie
otázky na existenci bytí
negace reality
to je vaše slabé místo

jak to tedy vidíte vy milá Veriteás

být či nebýt není volba
člověk se může rozhodnout zda bude to nebo ono
ale bytí je jednoduše skutečnost která je
pokud chcete znát údaje
o tom co vás čeká žádný problém

nabízíte mi že mám obětovat představivost?

to je odpovídající cena
za tajemství neodhadnutelné hodnoty
možná stejná jako získat vědění
za cenu mlčení

existuje matematicky pravděpodobnost blaženosti?

vyzkoušejte to řekla
jako když se roztančí řeka

vítr zesílil
pustil jsem se
duše vzlétla
vášeň se rozprostřela
a já s úsměvem rozpřáhl ruce
abych ji mohl obejmout

věřte nevěřte měl jsem štěstí