jen tebe

Já slyšela hlas, jak cosi šeptá
jakoby zevnitř mého těla,
tolik věcí snažil se dostat ven,
topila jsem se v slzách.

Plna myšlenek zlých, pocitů smutku,
bezvládná duše, již už nikdo nevzkřísí,
Helios vyhaslý, zamračený vskutku
a blázen, který jen blábolí.

Svěrací kazajka ještě těsnější než dřív,
vnitřní svět dýchá lži,
pravěký lovec už měsíc bez úlovku,
rybář, jemuž bouře rozbila loďku,
všechna naděje rozplynula se v prachu
a tělo chvěje se ze strachu.

Ale čeho se bojí?
stejně nezmění se nic,
život můj beze smyslu
a duše již nikdy nepozná klid.

To zničil jsi mě ty,
tvůj odchod beze slov,
tvá láska bez ochoty
a přitom ve tvých očích já viděla svůj život.

Jen málo toho zvládnu teď říct,
když na srdci rány mám,
tak snad jen ticho mé ti poví,
že jsi jediný, koho chci milovat.