Srna

potichu přírodou kráčej
zvolna však dýchej, potichu
kroky lehkými mechem jdi
vnímej ten okolní svět

pak kdesi z houští vystoupí srna
v jejích očích je bázeň, strach
zastav se čekej, zůstaň stát
to ona navnímá Tvůj tělesný jen pach

tak spolu člověk a srna v houští stojí
kdo z těch dvou více se bojí?
potlačí srna svůj přírodní strach
to z ruky vztažené vnímá Tvůj pach

v očích těch tmavých nedá se číst,
v duši máš zvláštní ten klid
nozdry se rozšíří potlačí strach
stojíš a vnímáš i její pach

konečky prstů srst její vnímáš
do očí temných přitom se díváš
co duši lesa srnu tu vidíš
lesem jsi lapen, o lese sníš