STEHY

bylo to ten den kdy
jsme jeli domů noční tramvají

ten den kdy
jsme se toulali po nábřeží v jednu ráno
a obrovská zrcadla skleněných očí
a souhvězdí
a lodě

bylo to ten den kdy
tisíce svíčiček hořelo za svobodu

ten
den
kdy
tisíce nohou dupalo
tisíce nohou pošlapávalo se
za svobodu

ten den se krev z dávných zranění
valila z útrob Prahy
a nebe – tolik prázdné
(jak kdyby z něj někdo
strhal kůži věží)

jeli jsme ten den domů noční tramvají
seděla jsem ti na klíně
a naše láska
jako
stehy
přišívala linii Hradčan zpět na obzor