Bodná rána

Sepíšu naděje do mnoha básní,
asi jsem blázen když nadále doufám,
byly to chvíle, my byli jsme krásní,
nádherné chvíle, já s časem smlouvám.

Pomalu couvám, nechci však ztratit,
pocity, myšlenky, nádherné chvíle,
rozhodl sám, já budu se trápit,
pro ideu nás, pro naše cíle.

Uběhl čas, však je to jak včera,
já žádal tě opilý o tvoji ruku,
zbylo jen trápení, vypsaná pera,
naděje toho, že schytal bych kulku.

Můžeš se smát, můžeš mě bodat,
můžeš mi udělat z života peklo,
navždy já nechám se tobě jen poddat,
jsi moje štěstí a taky mé všechno.