Ztracené nebe

Z hodin jsou týdny, z týdnů jsou roky,
čas utíká pomalu, jdu sám a bosý,
jdu sám a pomalu, bortí se kroky,
cítím že pořád tam, pořád je cosi.

Vidím to v tobě, že jiskra nehasne,
nevzdám se pocitu, že vedle tě vstávám,
pohledem na pihy, říci, je krásné,
teď s myšlenkou na tě marně si hrávám.

V hlavě mám bouři, myšlenek chaos,
ty byla jsi jediná, co dalas mi smysl,
v hlavě mám tebe a pusu na nos,
vzpomínky s tebou ovládli mysl.

Nevěřím tomu, že ztratil jsem nebe,
nevěřím tomu, že není už cesta,
nevěřím tomu, že nevěříš ve mě,
nevěřím, čekám, doufám v ty gesta.

Ztratil jsem teplo tvé náruče vlídné,
ztratil jsem pohled, co byl jen můj,
chybí mi tlukot, tvé srdce tak klidné,
vidím tě odcházet, neslyšíš, stůj.