Pro ženu, co miluju!?

Byla jsi má a má duše jen tvá,
zbyly mi vzpomínky, po srdci prach,
po srdci díra, jen střepiny, kra,
zbyla jen vzpomínka na krásný vztah.

Dalas mi sílu, lásku i štěstí,
také však bolest, ztrátu a tmu,
byla jsi pro mne celičký vesmír,
pocity štěstí, když dokončíš hru.

Získané štěstí s pohledem očí,
tvá ústa zářila milostí pro mě,
teď celý vesmír, celý se točí,
zemřelo uvnitř, zemřelo v tmě.

Cítím tu bolest, jak kůl v srdci mít,
bolavá duše, stejně jak cit,
cítím tu nenávist, však nemoci mít,
k tomu co vzhlížím, mám rád a víc.

Zhasla už svíčka, tvé touhy plamen,
plamen můj hasne chybou a smutkem,
byla jsi moje, mé múzy pramen,
nemám tě, nezískám už žádným skutkem.

Vidím své chyby, tvou bolest cos měla,
však nemůžu napravit, není již možnost,
moci to odčinit, šťastná bys byla,
nesmíš se trápit, vybralas volnost.

To naše bláznovství, šílené pocity,
schovaní v peřině s úsměvem navždy,
vzpomínám s láskou na věci prožity,
budu tu pro tebe, já nejsem každý.

Jsi silná jak lev a krásná jak růže,
věř v sebe, nikdo tě nemůže srazit,
věř v sebe jak kdysi ve svého muže,
silná buď princezno, nenech se zkazit.

Rád mám tvé chyby, tvé slabé stránky,
ač není ti smutno, já budu jen litovat,
že nechal si utéct se štěstím stánky,
vždy budu tu já, co bude tě milovat.