Advent v tmách

Jen plmmm..., či vhůůůů...
...a tma.
Práce zmizela v temnotě monitoru,
lednice již nebrumlá své brrrrrrrrrm,
věčný Kája v rádiu opět umřel,
a v tom nastalém tichu slyším souseda,
jak ve svém vzdáleném vesmíru čůrá.
Asi potmě...

Tak krásně je, tu první hodinu...
...v tichu a tmě.
Při svíčce hřbitovní vzpomínáme
na dětství vzdálené jako slunce
v temnotě bezměsíčné noci,
na doby svíček vždy připravených,
to černé hodinky nezřídka bývaly.
A zase budou...

Máš orosená víčka...
...přituhlo.
Dnes, i v té zimě, vytekla lednička,
oběd dnes ještě je, však opět studený,
jako tvoje nohy i pod peřinou,
v mihotání plamínku hrajeme karty,
ty ještě fungují, ne jako ty kreditní.
Stejně nic není...

Jen týden a jako domino...
... se svět sesypal.
Není proudu, není tepla,
voda z kohoutku už nevytekla,
jen nervy tečou z žádných zpráv,
není plyn, i benzín došel.
A utéct není kudy kam...

Již ticho přehlušil křik...
...a dětský pláč.
V ulicích opět ruch, to rabovat
stíny vyhnal sžíravý hlad a chlad,
a planou oči, planou ohně tmou,
a není jak dovolat se pomoci,
klekly dávno baterie i sítě mobilů.
Klečíme i my...

Po měsíci prázdná je spíž...
...i pohled náš,
na vodu láhve, i schránka poštovní,
jen plná je míse, ne ta na cukroví.
Zapaluji svíci poslední, není jich více,
je temno, i nám již dohořívá svíce
v čekání na spasení...