Kosti duní, šlachy drnčí

Cvakají do rytmu
kastaněty zubů v lebce,
hniloba z kostí opadává
ladně, něžně, hebce.

Pizzicato rozezní
falangy prstů bez tkáně,
na cimbálu z žeber v hrudi
v pohřební dvoraně.

Drnkání akordů
o šlachy kostí loketních,
vyloudí frenetický aplaus
koster koketních.

Čelisti kostlivců
ve staccatu ďábelském,
panty klapou Prestissimo
v pohřebišti pohanském.

Duní tak zvučně
lebky o sebe bijící
frivolně k zemi padá
masíčko uhnívající.

Údery do pánve
kloubem kosti holenní,
tympánů ostřejší,
se krchovem rozezní.

A kůstka půvabná,
co chrastí vedle mne,
důlky očnic prázdně civí,
zda klofne mne.