A.v_doteky04

A tak, vysvitlo slunce.
Tvým dotekem něžnosti,
pochopil jsem svět.
Který,schovával se.
Jak před mrazem.
Schovává se květ.

A tak jsem tančil.
Ve vzpomínkách času,
zapomněného.
Tančil jsem,se stínem.
Stínem sebe samého.

A tak jsem pohlédnul.
Bylo to zrcadlo iluzí a lží.
Ve kterém, jsem bloudil.
Nekonečná pavučina střepů.
Štěstí nebo smůly?

A tak jsem se usmíval.
Nad plamenem svíce,
Který mi uhasínal.
S pocity života, které bloudili.
Uprostřed všeho.

Padla hvězda?
A tak jsem si přál.
Zůstat být, uvnitř tvého těla.
Rozplynout se a zůstat jeden.
V srdcích všech kdo mě znali.

A tak jsem chtěl.
Zůstat být tebou milován,
v nikde nekončicím čase.
A prožitků, tebe.