A.v_doteky02

Budete mě milovat,
ještě když se vrátím?
Má sladká Magdaléno?
Budete to pořád vy?
Kdo ke mě se vrací?
Když zmizí i poslední noční ptáci.
Budu to já?
Kdo smí říkat vám ženo?
Ach,bůh mi k tomu pomoc.
Krásná Magdaléno.

Na co myslíte v čisté panenské noci?
Že máte od slz oči.
Řekněte mi Magdaléno,
jste to pořád vy?
Kdo v Srdci mě nosí?
Ve dne i tmavé noci.
V úsměvu i smutku.
V doteku Boží moci.

Jak rád, stal bych se hvězdou,
na vaši tváři a řasách.
Jak rád, stal bych se květem vašeho srdce.
Který, kvete v každém vašem úsměvu a radosti.
Motýlem, stal bych se však ještě radši.
Motýlem, který dává květu důvod kvést,
v srdci vašim.

Dovolte mi Magdaléno,¨
stát se částí vaší.
Životem, kterým se žije.
V Listím které se zbarví,
pod štětcem podzimního Slunce.
Rozkvetlou loukou,
která se chvěje,
když v ní letní vítr běhá,
jako dítě bosy.
Vodou co teče,
napříč..
Všemi.

Roky které plynou,
ztrácejí se.
Ve snu,
ve kterým žijem.