PODVEČER U VLTAVY

Podvečer u Vltavy.
Paprsky zlatavého slunce
klouzaly po kočičích hlavách a štíhlé přídě lodí
jim nastavovaly svoje bílé tváře plné mlčenlivosti.

Podvečer u Vltavy.
Znavené léto spouštělo nohy
nad rozčeřenou hladinu a pomalu jimi komíhalo.
Na sklonku srpna už konče svoje dílo,
na sklonku života, na pokraji spánku,
ještě se kvůli nám probudilo,
a vtisklo mi svůj lesk do zašlých vlasů,
v nichž usadil se prach za tu dlouhou dobu,
kdy se jich dotýkaly jen studené ruce.


Znavené léto.
Na polích za Prahou skláněly už
slunečnice své majestátní hlavy.
Pak my dva.
Podvečer u Vltavy.
Svah letenských sadů jako tmavý nůž
ostře protínal bleděmodré nebe.
Pak my dva.
Děti. Žena a muž.
Mladí a krásní na počest boží slávy,
rozhodnuti začít psát nový příběh krasopisem.

Mluvili jsme spolu ten den poprvé.
Labutí křídla bila do teplého vzduchu.
a štíhlé přídě lodí dál zarytě mlčely.
Pak my dva, co ještě nedotkli se,
jen v duchu kradli si polibky ze rtů,
ale plaše ucukli vždy, když se nám srazila ramena.

Nechceš být můj milý? Budu tvoje milá.

Docela potichu se láska narodila
uprostřed toho všeho, v podvečer u Vltavy.
Jsem pro tebe ta pravá? Chci abys byl můj pravý.

Znavené léto.
My tolik plní sil.
Jak paprsky zlatavého slunce skrz skla výloh
dralo se štěstí skrz moji útlou hruď,
a tys byl tak krásný, už tím, že jsi jen byl.

Já podobna štíhlé přídi bílé lodě,
tak dlouho jsem mlčela a za tu dobu
usadil se v mých zašlých vlasech prach.

Podvečer u Vltavy.
Lesk slunce na vlnách.
Na polích za Prahou skláněly už
slunečnice své majestátní hlavy.
Pak my dva.
Děti. Žena a muž.
Mladí a krásní na počest boží slávy,
sluníc se v podvečer na břehu u Vltavy.
Já podobna štíhlé přídi bílé lodě,
ty podoben stěžni, jež plachty k nebi zdvihá,
snad jednou spolu vyplujeme ke svobodě.

Z beder mi padala veškerá tíha.
Jak paprsky zlatavého slunce skrz skla výloh
dralo se štěstí skrz moji útlou hruď.
Dlouho jsem mlčela a za tu dobu
usadil se mi na rtech těžký prach.

Smím být tvoje milá? Chci abys byl můj milý.

To prvně po té době, v podvečer u Vltavy,
mé uzamčené rty nesměle promluvily.