Zlaté město za vraty

Ta, co podobna je krásné víle,
za železnými vraty je uzavřena,
s geniem loci a kouzlem chvíle,
ještě skryta je, sluncem prozářena,

Na nebi se jen racek v letu mihne,
vrata s tichým vrznutím když se otvírají,
z toho pohledu, z těch krás, duše jihne,
paprsky slunce v hladině řeky si hrají.

Ve zlatě koupe se celá ta vodní říše,
a ve slunce záři i město krásné září,
s oblouky mostů ladnými i hradem výše,
tomu městu měst, plného věží, sluší stáří.

Z komory štvanické když s lodí vyplouvám,
celá zlatá Praha až do duše vpluje vám.