Směšní na schodech času

Když přišli podruhé včas,
s tanky s hvězdami do naší vlasti,
zazněl v projevu Gustava VIII. hlas:
„...ocitli jsme se na kraji propasti...“

Když bylo již jasné, že jen dočasně
budou tu na věčné časy jako vřed,
zazněl hlas Gustava VIII. halasně:
„...udělali jsme velký krok vpřed...“

~

Když ptali se Miloše XI., co soudě,
že by tomu prvnímu abolici udělil:
„Ne, proboha v žádném případě...
...protože bych se tím zesměšnil“.

Když ptali se Miloše XI. po létech dvou:
„Udělím abolici, bude-li to nutné...“,
sám sebe zesměšňuje, i funkci svou,
místo úcty jen vzpomínky žalostné...