Přijímání
O péči o duši
» autor: M.A.Rek |
Přijímám? Přijímám mi svaté, nesvaté?
Toť vážná věc, těžká otázka i odpověď,
velká je jako nad námi nebe hvězdnaté,
o síle té, vůli, víře, co vypovědět?
Přijmout barvu kůže, barvu víry, duše sen,
a vděčen být, že nemusím se za ně kát.
Přijmout čas, jej využít, jenž je mi přidělen,
přijmout jako dar i nezdar, ó, to chci si přát.
Přijímám slunce jas, jež má hřát a nespálit,
i světa řád, jej bez asanace sanovat,
i svět jaký je, a až přijde čas jej opustit,
ať horší není, víc než mrvu mohu věnovat.
Přijímám dar zrození z lásky naplněné.
Přijímám i sebe, vždyť nejdéle se znám,
i viny vlastní duše po sobě zděděné,
i tělo své, bezmocné bez vůle mé, co mám.
Přijímám přístav svůj, jej bezpečným učiním,
přijímám lásku danou, láskou zachovanou,
i krev a krev mé krve, opatrovat je smím.
Přijímám jak jen láska zná, bez výhrad tu svou.
Přijímám osud, s vírou, že mám moc jej měnit,
i úkol jež dán mi je, ač velkou je neznámou.
Přijímám přátelství, hodné se zasloužit,
i ruku podanou, se ctí opětovanou.
Přijímám pokoru, však bez pokoření jen,
i prohry, ve vítězství je mohu obrátit.
Přijímám Boha, jež ve mne je a já v něm,
i víru dozrálou, byť mnohé může zvrátit.
Přijímám soudce chyb svých, on lepe vidí je,
přijímám odpovědnost i trest, dám si jej sám.
Přijímám pravdu, v naději že poznám jaká je,
přijímám i vše, co přijímáním získám a dám.
Jen život proč přijmout mám, byl-li neprožit?
A dál nespěchám, než z chyb se stačím poučit.
Toť vážná věc, těžká otázka i odpověď,
velká je jako nad námi nebe hvězdnaté,
o síle té, vůli, víře, co vypovědět?
Přijmout barvu kůže, barvu víry, duše sen,
a vděčen být, že nemusím se za ně kát.
Přijmout čas, jej využít, jenž je mi přidělen,
přijmout jako dar i nezdar, ó, to chci si přát.
Přijímám slunce jas, jež má hřát a nespálit,
i světa řád, jej bez asanace sanovat,
i svět jaký je, a až přijde čas jej opustit,
ať horší není, víc než mrvu mohu věnovat.
Přijímám dar zrození z lásky naplněné.
Přijímám i sebe, vždyť nejdéle se znám,
i viny vlastní duše po sobě zděděné,
i tělo své, bezmocné bez vůle mé, co mám.
Přijímám přístav svůj, jej bezpečným učiním,
přijímám lásku danou, láskou zachovanou,
i krev a krev mé krve, opatrovat je smím.
Přijímám jak jen láska zná, bez výhrad tu svou.
Přijímám osud, s vírou, že mám moc jej měnit,
i úkol jež dán mi je, ač velkou je neznámou.
Přijímám přátelství, hodné se zasloužit,
i ruku podanou, se ctí opětovanou.
Přijímám pokoru, však bez pokoření jen,
i prohry, ve vítězství je mohu obrátit.
Přijímám Boha, jež ve mne je a já v něm,
i víru dozrálou, byť mnohé může zvrátit.
Přijímám soudce chyb svých, on lepe vidí je,
přijímám odpovědnost i trest, dám si jej sám.
Přijímám pravdu, v naději že poznám jaká je,
přijímám i vše, co přijímáním získám a dám.
Jen život proč přijmout mám, byl-li neprožit?
A dál nespěchám, než z chyb se stačím poučit.
Tipů: 14
» 10.06.19
» komentářů: 15
» čteno: 472(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Sonety & nesonety
» 10.06.2019 - 15:26
Woria: Ani netušíš, jak mne příjmutí Přijímání potěšilo právě od mladé děvčici, děkuju.
» 10.06.2019 - 15:35
Ano, v životě je důležité mít dobrý příjem. Ty v kačkách, já éčkách. ;-)
Ale vážně - tvoje dílko mne zaujalo. Já osobně mám s příjímáním často problémy…
Ale vážně - tvoje dílko mne zaujalo. Já osobně mám s příjímáním často problémy…
» 10.06.2019 - 15:41
Ringo: Jo, Ringo, s tím máme problémy téměř všichni. Pro mne je to způsob, jak si to usnadnit. Už jen ten seznam, s čím se vyrovnat, co příjmout...
» 10.06.2019 - 17:04
byron
Máš pravdu, problémy s tím máme všichni a každý jsme z jiného těsta, takže svá přijímání upravujeme dle svých priorit. Líbí se mi tvé dílko...a to velmi!!
ST
ST
» 10.06.2019 - 23:14
valerie: byron: Lilith: Kajuta: Děkuji Vám za nahlédnutí do nitra. Lilith, doufal jsem, že je to poznat. Valerie, děkuju, ale trochu přeháníš. Jo, hledání moudrosti, to ano. Myslím, že se tomu říká filozofie.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Partyzán & Genetik | Následující: Kufr