Za zrcadlem krajina

Tam za poli s vlčími máky
za stříbrnými rybníky a lesy
vrcholky hor a modrostí oblohy
vine se tvá cesta

Plno popadaných kamenů
Odřených pat a prošlapaných bot
V lijáku šlehajícím do obličeje
s vysušujícím sluncem co ryje vrásky do čela

Dům po kopcem s prázdnými láskami
Falešnými nástrahami
Silně vonící svoboda tebe sama
Vrzající dveře zabouchnuté větrem

Shrben pod tíhou vědra na vodu
šplháš osamocen na špičky skal
Pln potu a chtění něco dokázat
Sám se sebou stát na stupni vítězů
bez potlesku …

Zavíráš oči před křižovatkou
Jen hlavní je ta tvoje
Přes výkopy plné bahna
prolézáš tunelem kde světlo na konci není

Teď pln šupin špíny
vstoupíš do jezer odpuštění
kde voda už dávno není
Korytem odtekl čas …

Čistíš svoje zrcadlo v kamenném rámu
Šmouhy sebe sama
Černé saze na skle
Běž zpět na úzké cestičky tam kde
jsou lemované krajkami malých barevných andělů …