Umbra v nás

Stíny v ráji, stíny v pekle,
stíny temné, stíny v slunce světle,
stín zatmění slunce zas a zas,
stín zatmění slunce toho v nás,
stíny, ty na duši co stíní, kdo tuší,
stíny od lampy, jak malované tuší,
vrhají stíny olbří na vše kolem,
ty stíny, co kráčí kolem jako golem,
jdou blíž, a nejsem na pochybách,
že je jako na stěnu házet hrách,
stínům uhýbat a nebýt stínem sám,
a se stínem na plicích bloumám,
a rozmazané stíny pod očima,
a rozmazané stíny i za očima.
Však naději mám, že jas a záře,
světlo v tmách i svit svatozáře,
někde je. A strach i z toho mám,
že za světlem jde stín, to není klam,
neb jen ze světla stín může žít,
a že i já stínem můžu druhým být.