Balada o Gali

O víc než legendě vzniku klounové figuríny
» autor: M.A.Rek
Prolog

Příběh, jenž prozradím, starý je tisíce let,
a legenda ta prastará upadla již v zapomnění,
v bohy mnozí nevěří, a nejsou moře plná ryb,
a nic jako v těch dobách dávných stejné není.
Legenda vypráví o dívce Gali s mnoha rozmary,
o sochách dřevěných, se svůdnými dívčími tvary,
proč krásky ty zdobí přídě pyšných korábů,
o galionu a klounové figuríně plné půvabů.

Země z moře, a moře zemí kolkolem,
Thálassa, Mediterran, líheň bájí a bájí svět,
Středomoří, toť kultur mnohých kolébka.
U moře, i z moře, žije krásný květ,
z ostrovů, ta bájná, krásná dívka Gali,
a rybář Anemós, co ženou a mužem se stali,
i rodinou, a synka Kolymvitíse patron
nad tím vším, bůh moří – Poseidon.



Zpěv prvý – Ráj

Jen ostrovy, se vším, co k žití třeba je,
a moře s bohatstvím bezedným, či hrobem,
pro střídmé prostřený stůl, pro jiné v očích sůl,
a jejich dům, s nebes klenbou nad krovem,
milování vášně plné, když hvězd září na myriád,
před usnutím šeptají, jak jeden druhého má rád,
spojeni v sebe jak na obzoru moře s nebem,
spojeni osudem, jeho úsměvem i šklebem.

Moře vody slané a moře lásky, písek a skály,
olivovníky s kmeny starých bab a plody dívek,
vůně cypřišů mísí se s vůní tymiánu a citrusů,
na břehu člunů pár jako žen ladných křivek,
a na moři rybářů ráj. Tak jako již dříve tolikrát,
Anemós, ten rybář, co s větrem toulá se rád,
když Gali ještě spí, než z moře slunce se vynoří,
již plachtu větru nabízí, a na mořský lov vyráží.

Moře si váží, moře má rád, na moři bouří je míň
než v přístavu doma, kde žena hromuje a burácí,
i tak Gali miluje, vždyť mrak v očích se rozplyne,
a tak jako na moře těší se, i k ní rád se navrací,
a moře jej ctí, úlovkem jej vždy slušným obdaří,
jenž stačí, by skromný pověděl – dobře se mi daří.
Šťastný ten rybář i jeho žena, šťastný ostrůvek,
daleko od shonu velkých měst a jejich válek.



Zpěv druhý – Klid před bouří

Anemós je jen muž, a čím muž je vedle ženy,
vedle ženy, jež ví, co chce, a ví, jak za svým jít?
A Gali ženou je, se vším co k ženě patří, krásná,
svůdná, očí, jež dovedou muže zmást a opojit,
očí jasných i temných jako nebesa před bouří,
pevných boků, ňader, pevná celá jako cimbuří,
a povahu, ó jak lidskou má, vše chce mít, a hned,
muže, dítě, rodinu, z domova svého zeměstřed,

Cíl již má – mít víc, víc než jiní, víc než může mít,
ví jak překážky obejít, a s pocitem, že vše může,
bez pokory, bez bázně, tvrdě jde za svým snem,
pyšná, s jediným nástrojem – umem svého muže,
na moře jej posílá – jen lov, lov víc, lov ještě víc,
vypluj a bez úlovku se nevracej, ať máme ryb víc.
a Anemós na moře, kde klid se zdá i za bouře,
tak rád vyplouvá co den, a daleko má ke vzpouře.

Anemós, co první s člunem na lovy vyplouvá,
jako poslední se s úlovky úctyhodnými vrací.
Snad boha ještě na své straně mají, i blahobyt,
ještě je plná spíž a plný stůl, však řád rozvrací
a trh hroutí se, na břehu ryby hnijí i moře plody,
až k Poseidonovi zavane ten odér, a na důvody,
proč život moři bere a vzduch moří, rybáře se ptá.
Žena tomu tak chce, chce stále víc – ten zašeptá.



Zpěv třetí – Bouře

Varuje Poseidon vše živé v moři, ryby velké i malé,
Jen plujte dál, dál na moře širé, jen dál od pobřeží.
Pusto je u břehů, kde lovci loví, zmizelo vše náhle
až tam, kde vysoké vlny hněvu boha svou říši střeží,
před pýchou lidí, nestřídmostí lovce dobrodruha.
Rybářské sítě prázdné jsou, jen sem tam chaluha,
lodice rybářů za úlovky plují až na širé, volné moře,
často s prázdnou se navrací, vkrádá se bída a hoře.

Pro blahobyt a marnivost sad i se zahradou zpustl,
bída, hlad, plačící dítě. Kdeže moře je prostřený stůl?
Tíseň se vplížila, a s tísní i strach již překročil práh,
ni parma, ni olivy, pro burdeto a plaki jen voda a sůl,
rajské jako stařeny kůže scvrklé za rajské hudby vln,
hošík malý, Gali, i Anemós málokdy nasycen je a pln,
a když muže má na moři, a dítě když horečkou hoří,
Poseidonu spílá Gali, když průchod dá svému hoři.

Sprostě bohu laje a spílá urážlivě, pěstí k moři hrozí,
Gorgoně podobná, bez pokory, s bohem bohorovná,
zaslepená, boha vydráždí v hněv, moře jekot a řev,
s boží mocí vůle mění se ve zvůli, vztekle srovná
tu lidskou nicku, a z hněvivých gest božských paží
dme vlnu na vlnu a valí je vpřed, valí je na pobřeží,
vyčistí pláž od stop lidí, bere vše, i co Gali nepatří,
a co moře pohltí, nikdo na dně již nikdy nespatří.



Zpěv čtvrtý – Trest

Nepomíjí hněv Poseidona, nepromíjí urážky boha,
v zášti v moře noří se i dům Gali, kde s rodinou žije,
i kolébku pevnou, dřevěnou se synem Kolymvitísem
již vlny mořem dál nesou, a Gali zoufalství neskryje,
vidouc kolébku jako loďku vratkou, kde syn její spí,
a mořem kolébán, sen hladový, snad poslední, sní.
Však bůh smete i Gali ubohou do zpěněných vln,
s její pýchou ji přibíjí tou svou na kolébku, zloby pln.

Zloba boha moří se též k rybáři Anemósovi obrací,
z bohabojného bojným a trpným stát se nevyplácí.
Na moři, tak blízko pobřeží, rybáři dá poznat sílu vln,
již bárka tříští se o útes a Anemós daň moři splácí.
Bůh za strach, za pokoru, ne k němu, ale k ženě,
jej ve vítr proměňuje, a nad moři jej prohání a žene,
a ten, dno jehož lodi když líbá se již s mořským dnem,
na slaných vod pláních skučí, kvílí a lká nocí i dnem.

Kolébka mořem kolébaná, na čele dívka přikovaná,
to na přídi pláče v trestu Gali, nemůže se ani hnout,
nikdo neví, zda slzy z mořské vlny jsou, či z očí jejích,
na dítě své, v kolébce kolíbané, nesmí pohlédnout.
Vlasy jí pohladil a pročechrává vítr, zakletý její muž,
pro paže zdřevěnělé v náruč zachytit nestačí jej už,
jen mezi prsty proklouznul a v šumu vln nepostřehla,
že přeje jí dobrou cestu, k niž na věky je odsouzena.



Epilog

Když někdy vyplouvám mořím vstříc
na lodi s galionem, tu čest když mám,
přemítám, zda osud a štěstí pokoušet smím,
a dívce ze dřeva tesané zrcátko nastavit dám,
by po věku, času drahném, opět spatřila
posádku – to dítě, co v kolébce dřevěné kolíbá,
však před bohem a mořem s pokorou a bázní
odvahu ani ti mne silnější, kdeže já, nenachází.

To není strach, to jen je pokora, bohabojnost
toho, kdo již zná, jak moře umí řvát a bít.
S prosbou však předstoupím i před Poseidona.
Ach, bože, prosím, pomiň ten trest, dej duši žít,
trest ten pro Gali je příliš krutý, či trestej i nás,
i my moři jsme bičem a knuty, ač moře krás
tak rádi máme. A v duchu slyším jeho hlas –
Vždyť já s Gali již trestám i vás!

Pro vaši lidskou pýchu, zpupnost a nadutost
s Gali trestám i ty z vás, kteří ctíte mé říše krás,
všechna příkoří, co moři učiníte, moři odčiníte,
osud krutý a zasloužený, rovný s osudem Pallas,
jak z kůže stažení čeká vás, bouře a záplavy,
i přes moře lidský proud tisícihlavý a bezhlavý,
bída a hlad, rozkol a bezpráví. A až moře vpadne
do vašich domovů, moře volné bude toho dne.


Jen sklízíme, co jsme zaseli, v mořích či na zemi,
hněv není příčinou, zdrcen bohu naslouchám.
A až v zahanbení na přídi jen tiše budu stát,
pak jen větru, prokletému s vírou pošeptám,
že nemusí se o Gali ani o plaváčka svého bát.
Vím lépe než jiní, že nestal se, ač mohl se stát,
příběh o pyšné Gali, již v sochu bůh zaklel.
S oporou múz a Apaté jsem si jej jen vymyslel.

Vymyslel?
Tipů: 13
» 21.05.19
» komentářů: 16
» čteno: 580(12)
» posláno: 0


» 21.05.2019 - 07:43
Epicko-rozměrné ST
» 21.05.2019 - 08:06
...sklízíme co jsme zaseli, v mořích či na zemi...
Ač dlouhá balada, jedním dechem čtená, líbí se mi doST.
» 21.05.2019 - 10:16
ttragelaf
obdiv pro výkon a slovní bohatství
bájí neznám ..tak předpokládám
jak je mi vrozené
že je to pravda

Pavel
představitel řecké antiky
o ženách:


ženy nechť ve shromáždění mlčí
nesluší se aby žena hovořila na veřejnosti
a když ženy něčemu nerozumí

nechť se doma zeptají svých mužů


ST
» 21.05.2019 - 10:17
Vida, clovek by rekl, jen pár rádku, ale co se ti vsechno do nich podarilo dostat...

Ne, vázne, pekná vecicka. Zajímalo by mne, jak asi dlouho jsi na tom lidove receno makal.
» 21.05.2019 - 10:25
Vždy jsem přemýšlel, proč měli na přídi tu figuru. Už to vím. Děkuju.
A ST
» 21.05.2019 - 11:41
vavaoko: ttragelaf: Ringo: Kapka: Kajuta: Milí modrásci, děkuji Vám všem za komentáře. Asi je na místě něco vysvětlit a odpovědět na pár otázek, níže uvádím i výcuc z odborné literatuty.

Tato báje je mnou vymyšlená a nemá žádné historické pozadí, vyjma toho všeobecného. To i vysvětluji v poslední sloce, že je vymyšlená za pomoci múz a bohyně klamu. Však poslední slovo naznačuje, že nevíme vůbec nic, a kdo ví, jak to vlastně bylo. Nechť mi, prosím, odpustí všichni historikové a milovníci antiky tu drzost, vymyslet si antickou legendu.

První konkrétní myšlenka na Gali trestanou Poseidonem vznikla na podzim roku 2018, v době publikování mého dílka 13. říjen (viz https://www.facebook.com/nakladatelstvi.mareczech/posts/87011680
3377298?__xts__[0]=68.ARCWsOLeYgztKSDYcCUCoRCfjnANP3Jj7n3WqSc_5b
F0WLyZpaQCVtND_j6aTz-Nzl1DP-BjYrjDqabpUb5Hpu18fSebo6kTE4ntTU4O6k
D_3e9ZrLlVx78iLlON65CdO9WdHSO9Mv0J9jADvySd_2zsBRcwSkR-_jP8-aV_tV
8VBQ3aftkyj14SFPUKUXNMWoZKwp-tNC0no9JJuBr2kaD0FTZyHHZEoHeuLgmkhQ
u4cfI4MIACNGLFpZoRi999HTvKIMyzZ2FE-Dr-xIXQwDcOQO31HbaHUst1vsdhLX
N1nQmWX4Jwq_sPK3m8TUr7Jy3kTMfVJDNeQhfDJDAoNyo&__tn__=-R). Doprovodné fotografie mne totiž inspirovaly k sepsání něčeho i o galionových figurinách. Gali jsem dokončil asi před týdnem, po mnoha úpravách a rozšíření. Jen jsem se trošku bál, aby výsledek nevyzněl jako ekologická agitka. To už snad posoudíte lépe sami.

A zde je ten slíbený výcuc pro zájemce o skutečnou historii:
akrostolium [acrostolium], symbolická řezba, obvykle ve tvaru štítu nebo přilby, kterou nesly lodě antických Řeků a Římanů na špicích, aby si zajistily přízeň *mořských bohů, nebo se uchránily zla. Jednalo se o předchůdce *galionových figur, jimiž bývaly vyzdobeny pozdější lodě.

galion, zobec [beakhead], u válečné plachetnice s dělovými palubami prostor přímo před *přední nástavbou, kde se původně tyčila *galionová figura. Tehdy se přední nástavba budovala napříč přídě, od *kotevního krakorce ke kotevními krakorci, a galion byl otevřen do moře. Z přední paluby vedly dolů krátké žebříky, kdežto průčelní dveře přední nástavby směřovaly přímo na galion, jehož prostor používali námořníci na válečných plachetnicích jako *lodní záchod. U pozdějších konstrukcí jeho podlahu tvořil dřevěný rošt, takže moře, které pronikalo skrz, pomáhalo držet prostor čistý.

galionová figura, příďová figura [figurehead], okrasně vyřezaná a namalovaná figura, následovník *akrostolia. Galionové figury se původně tyčily na *galionu plavidla, ale později se přesunuly na pokračování *klounovce pod *čelenem v podobě ozdobného znaku, který obvykle vyjadřoval nějaký vztah ke jménu lodi nebo k jejímu poslání.
Ochranný znak. V dávných dobách mořeplavby se pravděpodobně jednalo o směsici náboženského symbolismu a chápání lodě jako živé bytosti. Jednak nesla loď na boku znak přízně, který hlásal, že je v ochraně mořských božstev, např. *Poseidóna nebo *Téthys, když se nacházela na moři, jednak byla široce rozšířena víra, že loď si musí sama hledat cestu mořem, což dokáže, když bude mít oči.

/str. 206/
Starověcí Egypťané využívali svůj rozsáhlý pantheon, aby získali jak ochranu, tak oči, když umisťovali na přídě svých lodí figury posvátných ptáků, řecké lodě nesly kančí hlavu, neboť toto zvíře má nejen ostražitý pohled, ale i dravou reakci, a Římané své lodě často zdobili řezbou centuriona, aby upozornili na své prvotřídní bojové kvality. Na tapisérii z Bayeux zobrazená loď Viléma Dobyvatele má na vršku klounovce vyřezanou lví hlavu a ve 13. století jednou z nejoblíbenějších příďových figur byla hlava a krk labutě, možná v naději, že loď takto získá tutéž pohyblivost a *stabilitu, jako má na vodě tento pták.
V severní Evropě se oblíbenou dekorací vysokého klounovce *langskipu stal had, přestože zde existovaly odlišnosti. Některé dánské lodě z tohoto období měly jako příďovou figuru *delfíny nebo býky a jeden langskip v roce 1004 měl tvar draka; příď byla ozdobena dračí hlavou a *zadní vaz měl tvar dračího ohonu. Všechny tyto figury byly buď vyřezány do vršku klounovce, nebo na něm osazeny.
Konstrukční změny. Galionové figury, jak je známe dnes, vznikly v důsledku změn v konstrukci lodí, k nimž došlo od 14. do 16. století. Doposud uvedené příklady by vyřezány přímo do předního nebo zadního vazu lodě, avšak s vývojem *karaky a jejího následovníka *galeony se nad a za klounovcem objevil *přední kastel, takže poloha galionové figury se musela změnit. V prvních etapách těchto konstrukčních změn na příďové figury žádné místo nezbylo, a přestože podle záznamů z roku 1514 byla loď Holigost krále Jindřicha VIII. opatřena řezbami labutě a antilopy v ceně 4 liber a 13 šilinků, byly pravděpodobně umístěny na *zadoboční nebo na záďové galerii. U prvních konstrukcí byl zobec neboli galion téměř vodorovný a nějaké figury se daly umístit na jeho vršek. K prvním lodím, o nichž se ví, že takové figury měly, patří Unicorn a Salamander z roku 1545, jež nesly řezby korespondující s jejich jmény (jednorožec a salamandr, pozn. překl.).
Ve stoletém období mezi roky 1540 a 1640 se dlouhý galion přeměnil v kulatou příď přidáním *bočnic, následkem čehož se pozice a postavení galionové figury znovu změnilo. Na počátku tohoto období galionová figura, téměř vždy zvíře jako lev nebo leopard, prakticky ležela, ale jak se galion postupně ztrácel v přídi, napřimovala se, až kolem roku 1700 dosáhla svislé polohy. Poté se zakláněla více a více dozadu, přičemž po většinu 18. století nabývala její busta na objemu. Na menších lodích s nedostatkem místa pro plné figury pravidelně jejich místo zaujímaly nějaké druhy heraldických řezeb. Na větších lodích loďstva královny Alžběty I. mělo pět jako galionovou figuru lva (Charles, Defiance, Repulse, Rainbow, Garland), pět draka (Bonaventure, Adventure, Dreadnought, Nonpareil, Hope), Mary Rose jednorožce, Swiftsure tygra a White Bear sochu Jupitera sedícího na orlu. Většina nizozemských lodí té epochy měla též lva jako galionovou figuru, stejně jako mnoho lodí španělských. Francouzské lodě obvykle nesly mnohem propracovanější galionové figury, např. Neptuna řídícího spřežení mořských koníků nebo oblíbeného Jupitera sedícího na svém orlu.
Obecně rozšířené galionové figury. U většiny zemí zůstal lev oblíbenou galionovou figurou na válečných plachetnicích po celé 17. století, přestože větší a významnější lodě měly podrobněji zpracované znaky. Anglický Prince Royal z roku 1610 nesl znázornění sv. Jiřího, jak zabíjí draka, a Sovereign of the Seas z roku 1637 měl galionovou figuru v podobě krále Edgara na koni, jak udupává sedm králů. Naseby, jedna z největších lodí Cromwellova republikového loďstva (Commonwealth Navy) v letech 1649 až 1660, měla podle pisatele deníku Johna Evelyna „Olivera na koni se šesti národy u nohou, Skotem, Irem, Holanďanem, Francouzem, Španělem a Angličanem, jak se dalo snadno rozeznat podle příslušných charakteristických znaků“.
Jako galionová figura válečných lodí lev vyšel definitivně z módy v druhé polovině 18. století, když byl nahrazen řezbou, která obvykle poukazovala na jméno lodě. Kupříkladu Edgar nesl v roce 1774 na přídi řezbu krále Edgara, Egmont z roku 1768 a Bedford z roku 1775 měly jako galionové figury sochy státníků, pravděpodobně prvních lordů *Admirality, po nichž byly pojmenovány. Brunswick, jenž se zúčastnil bitvy u mysu Finisterre v roce 1794, měl figuru stejnojmenného vévody s třírohým kloboukem a skotským kiltem. Během souboje s francouzskou lodí Vengeur socha o svůj třírohák přišla a tato náhoda tak znepokojila posádku, že kapitán dal mužstvu vlastní třírohý klobouk, aby jej tesař mohl soše vévody přibít na hlavu.
» 21.05.2019 - 12:26
ttragelaf: Ještě k postavení žen v řecké antice. Ano, je pravdou, věci veřejné řídili muži, ale je též pravdou, že mnohdy, a nejen v antice, řídily ženy muže. A děkuju.
» 21.05.2019 - 13:46
ttragelaf
M.A.Rek:

pravda
Livia, matka Tiberia,
otrávila
polovinu císařské rodiny....

...rukopis zelenohorský si taky vymysleli
a je moc hezký

zdravím
» 21.05.2019 - 17:08
byron
Takhle už jsem si dlouho nepočetl...smekám, tleskám a ST posílám.
» 21.05.2019 - 17:34
Parádnost obrÓzní, klobouček dolů a ST*
» 21.05.2019 - 19:12
Zasloužené ST.
» 21.05.2019 - 23:15
Lilith: Psavec: byron: Díky Vám všem za povzbuzení.
» 22.05.2019 - 09:48
ttragelaf
to je spousta hezkých informací
v Praze to lodi nemají
» 22.05.2019 - 11:05
ttragelaf: Však Praha není Středomoří. Zatím... Klimaticky a populačně třeba brzy bude.
» 22.05.2019 - 14:54
ST....a musím si to založit...
» 25.05.2019 - 20:50
Květka Š.: Děkuji, to mne těší.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Proč mizí má krev? | Následující: Umbra v nás
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
neptolius + 1 skrytých [2]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.