Sonet č. 66

„Štíhlá“ varianta, rytmem bližší originálu

Znaven, znaven, jen spočinout v klidu a smrti,
nehoden nehodného, jenž v poušti tu bloudí,
nuzotou pyšný, z mnoha děr zdobeném plášti,
jež ryzí víru sedřenou vniveč odsoudí.

Jen třpyt řádů na popředí pyšných neřádů,
je panenský pel sprostým chtíčem těl zprzněný,
je dokonalost pohřbena vinou úkladů,
je schopný knůtou neschopného bičovaný.

A um s uměním se opět a zas s mocí kurví,
a moudrý opět blbovi uhne, řídit se dá.
a čistá pravda zkalená je, výsměch ji barví.
a první, ujařmený, poslednímu se poddá.

Tak znaven, jen již spočinout, jen již odejít,
však tebe zde zanechav, mohl bych v klidu snít?

~


„tlustější“ varianta, bližší mému vnímání

Znaven, tak znaven, jen spočinout v klidu a smrti,
nehoden žebráka nehodného, v poušti jenž bloudí,
nuzotou pyšný, v bohatství děr zdobeném plášti,
jež ryzí víru na dřeň sedřenou jen vniveč odsoudí.

Jen třpyt řádů na popředí i pozadí nadutých neřádů,
je panenský pel sprostotou a chtíčem zprzněný,
je dokonalé vše pohřbeno ničím v nic vinou úkladů,
je lůzou všehoschopnou schopný knůtou bičovaný.

A um s uměním se opět prostopášně s mocí kurví,
a moudrý opět a rád před blbem uhne a řídit se dá.
a průzračná pravda zkalená je, výsměchem se barví.
a ten první, jež ujařmený, i poslednímu se poddá.

Znaven, tak znaven, jen již spočinout, jen již odejít,
však, lásko, tebe zde zanechav, mohl bych v klidu snít?


~


„současná“ parafráze

Stres den co den, skončit to již, život zahodit,
dost bylo už těch žvástů, média jež nabízí,
trapnodědci, babyškůdky, lačnící škodit
a pravdu, když už zjeví se, hned nám zostouzí,

a papalášů panoptikum na odiv se dává,
a mladíci ocejchovaní kněžích chtíčem,
a úředník na průměrnosti vydělává,
a volby voličům jsou jen trestem, bičem,

a umění kurví se co děvka prodejná,
a chytrého ve správě státu bys pohledal,
a z víry jen parodie k Bohu lhostejná,
a i první z ministrů ďáblu ruku podá.

Chci zvolat – již odcházím, sbohem chci já vám dát!
Leč přátel na netu zde přece nelze zanechat.