Pro lišku» autor: Eyrekr |
Ze dna své propasti naříkám
Pro strasti
Pro pasti života
(Vím - v jedné se nacházím)
A jsem tím zoufalcem
Který ji nastražil.
Ze svého vězení, klece své
Zarezlé
(Kde tráva neroste)
Vyju a naříkám
Pro lišku
Pro její srdce.
To krásné, nevinné
Které mi patřilo
Pro které tluče mé
To horké, neklidné.
“Ta s liškou” jsem říkával
Když ses mě zeptala s rozpaky
Co se mi v knížečce nejvíce líbilo
Co za ironie.
Pro strasti
Pro pasti života
(Vím - v jedné se nacházím)
A jsem tím zoufalcem
Který ji nastražil.
Ze svého vězení, klece své
Zarezlé
(Kde tráva neroste)
Vyju a naříkám
Pro lišku
Pro její srdce.
To krásné, nevinné
Které mi patřilo
Pro které tluče mé
To horké, neklidné.
“Ta s liškou” jsem říkával
Když ses mě zeptala s rozpaky
Co se mi v knížečce nejvíce líbilo
Co za ironie.
Tipů: 12
» 03.05.19
» komentářů: 4
» čteno: 537(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.05.2019 - 14:18
byron
Procítěně napsané...líbí se mi.
I obrázek.
ST
I obrázek.
ST
» 05.05.2019 - 18:07
Je mi ta báseň velice blízká, je smutné být tím zoufalcem, ale je krásné umět milovat a v životě tak nějak všechno se vším souvisí to není ironie ST a nejen kvůli lišce :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Manifest ducha a srdce | Následující: V rozbřesku podzimu