Manifest ducha a srdce

Přijímám fakt, že neexistuje vyšší smysl života. Že život v základním nastavení mysli v tomhle světě je utrpení. Jedině tak se můžu osvobodit. Odmítám další sebemrskačství romantismu, ve kterém jsem až doteď stagnoval a pletl si pojmy. Jsem odhodlaný přijímat svět takový, jaký je, vychutnat si jeho příjemné chvíle a třeba je i oslavovat, ale nelpět na nich, křečovitě se jich nedržet a nevyžadovat je. Přijímám fakt, že jsem sám tvůrcem svého života a že všechno je možné. Zároveň ale nemám žádnou kontrolu nad tím, co se nahodile přihodí, ale pouze nad tím, jak se k věcem postavím. Přijímám fakt, že neexistuje osud, je pouze náhoda a volba. Štěstí je uvnitř nás a může být i za těch nejméně příznivých podmínek, je věcí volby, stejně tak jako láska. Odmítám být obětí osudu, který ve skutečnosti neexistuje. Své životní okolnosti přijímám jako stavební kameny pro další růst. Zavazuji se studovat filozofii a aplikovat její poznatky do svého života. Naučit se pracovat sám se sebou, to, v čem jsem doposud zaostával. Základem je uvědomit si a pojmenovat, teprve pak se s problémy dá efektivně pracovat. To je přece základem každé vědy, přesto se na vnitřní svět a jeho důležitost často zapomíná.