Horyhor
O úctě a pokoře k horám
» autor: M.A.Rek |
Kde zem do nebes se noří,
kde vrcholy pářou duchny mraků,
kde slunce v milionech krystalů hoří
kde svistot zní místo tichých kroků.
Kde Bůh rydlem štítů linie ryje
grafických listů na klenbu nebeskou,
kde orkán skučí a vichřice vyje,
je prostor a čas i pro myšlenku tichou.
Kde vítr slov písní nezapomíná
a divoce tančí na sněžných pláních,
kde věčnost božskou připomíná
tak pomíjivý mráz, led a sníh.
kde vrcholy pářou duchny mraků,
kde slunce v milionech krystalů hoří
kde svistot zní místo tichých kroků.
Kde Bůh rydlem štítů linie ryje
grafických listů na klenbu nebeskou,
kde orkán skučí a vichřice vyje,
je prostor a čas i pro myšlenku tichou.
Kde vítr slov písní nezapomíná
a divoce tančí na sněžných pláních,
kde věčnost božskou připomíná
tak pomíjivý mráz, led a sníh.
Tipů: 14
» 01.04.19
» komentářů: 10
» čteno: 500(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: „Verše“ na karbid nikličitý
» 01.04.2019 - 17:02
byron
Krásné poetické čtení kolego...hory mám moc rád.
ST
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bludičky | Následující: Neodplavitelnost